|
|
|
nenáhlý, adj. nespěšný, langsam; hluž. njenahły allmählig. — Že j’mu (králi) k boju nenahlo ΑlxΗ. 2b, že do boje nechvátal. — Adv. po-nenáhlu: po nenahlu DalH. 40; dojdete dále jdúc ponenahlu ŠtítBud. 171; zacházejí ť lidé ponenahlu t.; kterak scházejí (lidé) to tratiec ponenahlu, jímž nad jiné býti chtiechu ŠtítOp. 59a; (Ježíš) svú múdrost a milost ponenahlu ukazováše HusPost. 16b; — z-po-nenáhla, -u z-po-nenáhlu: ten (člověk) sšel dolóv (s kříže) zponenahla BrigF. 64a, poznenáhlu; budú-li ť libs taká myšlenie, odtáhnú tě zponenahla od dobrého t. 32a; zponenahlu vznikla viera t. 3a; když v lodí dierkú vody najde zponenahlu t. 161a; — z-nenáhla, -y z-nenáhly: král znenahla přibral sě ku Prazě Pulk. 145b; král David, jenž přěd skříní boží znenahla hudl Kruml. 81a, pomalu; znenahla přibýváše toho vzvuku paulatim Ol. 1. Král. 14, 19; znenahla nohama čpýrajíce OtcB. 145b; znenala (sic) AlchAnt. 96b, 97a; gradatim, id est per gradus, successive, pomalu, zlehky, znenahla Lact. 243b; (Antonín) u veliké žádosti pojíde znenahly paulatim OtcB. 168a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
u předl. u: před retnicemi často místo předl. v, ve; do; s gen.: býti u čeho životem svým být u čeho osobně přítomen; s akuz.: u boj do boje; s lok. u protičelí na protější straně, naproti; u poli; u vodě; někdy se předl. opakuje: dal sem spinadlo u šíje u tvé Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
u praep., před b, p, m, v, f často bývá místo v (na př. u měsieci = v měsíci); u prvé = dříve, za dřívějška Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
uprostřěd adv. a prep. též u prostřěd adv. a prep. k prostřěd I. adv.(kam) doprostřed, do středu n. střední části, mezi ostatní (kde) uprostřed, v prostředku, ve středu, mezi ostatními II. prep. s genitivem (kam vzhledem k jednomu místu) doprostřed, do středu n. střední části něčeho (kam vzhledem ke skupině) doprostřed, mezi někoho (kam do uzavřeného prostoru ap.) doprostřed, dovnitř něčeho ap. (kde vzhledem k jednomu místu) uprostřed, ve středu n. střední části něčeho (kde vzhledem ke skupině) uprostřed, mezi někým, něčím (kudy) prostředkem, středem n. střední částí něčeho Dolož. též uprosřěd, ojed. uprosěd Sr. StčS naprostřěd, prostřědek Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
uach interj. Za lat. euge Sr. ach, ale, jej Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ubádanie, -ie n. k ubádati Sr. nabádanie, pobádanie Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ubádati, -aju, -áš ned. bodat; hrýzt, hlodat: svědomie ubádá; (v mysli) probleskovat, vynořovat se (?): v mysli jiskérka ubádá Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Ubaldin proprium Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ubáti sě, -boju, -jíš sě dok. uleknout se, zaleknout se, dostat strach Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ubáti sě dok. = uleknouti se, dostati strach Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
ubávanie, -ie n. stydlivost, stud Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ubávati sě, -aju, -áš sě ned. bát se, obávat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ubávati sě nedok. = báti se, obávati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
uběhlý adj. k uběhnúti Za lat. fugitivus Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
uběhnúti, -nu, -neš dok. (v co) vběhnout ( v. též vběhnúti) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
uběhnúti dok. (več) = vběhnouti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
uběhovati, vběhovati, -uju, -uješ ned. (v co) vbíhat, zabíhat: v které uběhuješ poníženie Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
uberman v. ubrman Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
Ubert proprium Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ubezpečenie, -ie n. ubezpečení, ujištění; potvrzení, utvrzení, posílení; přesvědčení, jistota Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|