nabádanie, -ie n.; k nabádati
pobízení, podněcování; [ke zlému] ponoukání, popouzení; [k dobrému] nabádání: protož dobrému člověku mieti v sobě takú odpornost těžká jest věc, radějí by na těle trpěl velikú núzi, než v těle tak lepké nabadanie a popúzenie ŠtítPař 77a; tvých rád nabadanim ustavičným mě si k tomu připravil TrojK 153a tui falsi consilii monitus et continui stimuli … me … commoverunt; z diábelského nabadanie ševčík veliké pokušení … mějíše CestMil 15a; z náramného nabadanije mistra Štěpána Páleče… rozličnými artikuli křivých svědkuov jeho [Husa v Kostnici] trápili MladHusF 111a maxime urgente M. Stephano Paletio; z nabadanije nepřáteluov MladJerF 127a malevolorum impulsu; nemajíce ducha Kristova nemohú mieti… k trpělivosti ponúkanie a častého nabadanie PříbrZamP 292a; stimulante nabadanim MamVíd 138b (prol. ad Is); a tu celú noc k šturmu zvonili k napomínaní a nabádaní kněží LetKřižA 57 ed. z podnětu; skrze nabádání, ponoukání převráceného kněžstva… jest jat [Hus] BřezKron 332 ad… instigationem; ║ tehdy ona [dívka] z nabadanie božieho usta svá pysky počala svierati a tak kalichu otpierati KorTrak r6b z vnuknutí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nabádanie, -ie, neutr., nabádání, das Anregen, Antreiben. — (Člověk) raději by trpěl velikú núzi, než v těle tak lepké nabadanie a popúzenie ŠtítPař. 77a; z nabadanie ducha svatého t. 183b; — nabádanije Hrub. 498b, nabádanjm t. 182b, z nabádanij VelKal. 139.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nabádanie, -ie n. nabádání, podněcování, ponoukání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.