Vyhledávání [ale]

generální heslář (1)

fulltextové hledání (2871)

ale

ale partik. a konj.

k a a le

1. partik. adjunkt.; též „nu ale“ ale, nu; vyjadřuje odstup mluvčího od dosavadního tématu (nesouhlas, přechod k jinému tématu ap.)

2. partik. adjunkt. ale; vyjadřuje začátek nového tématu

3. partik. adjunkt. a („pak“ 5, „proto“ 5); vyjadřuje obsah věty jako navazující (následný děj, pokračující výčet ap.) na předchozí sdělení

4. jakož – ale partik. adjunkt. jako – (pak) také; vyjadřuje obsah věty jako souřadný k předchozímu sdělení

5. partik. adjunkt.; též „ale však“ (a)však; vyjadřuje obsah věty jako nový (potenciálně protikladný) prvek sdělení

6. partik. adjunkt.-recipr.; též „ale však“, s imper., zvl. v záporu ale; vyjadřuje požadavek vůči adresátovi, jímž mluvčí podmiňuje uskutečnění předchozího děje

7. partik. adjunkt. ale, jenže; vyjadřuje námitku proti smyslu děje ap.

8. partik. dotvrz.-vytýk.; též „ale spieše“, „ale viece“ ba (co více), po záporu (ba) naopak; vyjadřuje přesvědčení mluvčího o nepochybné platnosti sdělení vzhledem k platnosti předchozího sdělení

9. partik. konkluz. tedy, pak; připojuje větu vyjadřující východisko z děje předchozího

10. partik. konkluz. zvl. po záporu tehdy, pak (tedy), v tom případě, nuže („pak“ 7); hodnotí obsah věty jako řešení vzhledem k omezující podmínce vyjádřené předchozím sdělením

11. partik. konkluz.-limit. alespoň; vyjadřuje obsah věty jako částečnou náhradu překážky vyjádřené předchozím sdělením

12. ojed. partik. konkluz. teprve, až; vyjadřuje děj, který přináší očekávaný výsledek oproti ději předchozímu

13. ojed. partik. vytýk.-limit. jen, leda; hodnotí obsah věty jako nezbytnou podmínku platnosti předchozího sdělení

14. ojed. partik. vytýk.-limit. po záporu jen, leda; hodnotí obsah věty jako výjimku, při níž neplatí předchozí sdělení

15. ve funkci adv.; též „ale však“ přesto, přece („přědsě“ 3, sr. StčS s. v. „přěsto“ 5), stejně ale (hovor.); vyjadřuje rozpor se smyslem předchozího sdělení

16. konj. kopul.; též „ale i“ a (také); připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který rozšiřuje předchozí sdělení

17. konj. kopul. „ne – ale“ ani; připojuje souřadný člen věty n. souvětí, který vylučuje jinou možnost, než která je vyloučena v předchozím sdělení

18. konj. kopul.-adverz. ale; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který rozšiřuje předchozí sdělení o nové údaje

19. netolik – ale, netolik – ale i, netolik – ale brž i, netolik – ale také, po záporu netolik – ani, netoliko – ale i, ne li – ale ap. konj. grad. nejen(om) – ale i, netoliko – ale i

20. konj. adverz.; též „ale brž“, „ale však“ ap. ale, (a)však; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který je protikladný k předchozímu sdělení

21. konj. adverz.-konfront. ale, kdežto, zatímco, naproti tomu; připojuje souřadný člen věty n. souvětí, jehož subjekt jedná ap. protikladně vzhledem k rovnocennému subjektu předchozího sdělení

22. konj. adverz. „ne – ale“, „ne – alebrž“, „ne – ale nébrž“, „ne – ale ovšem“ ap. ale, nýbrž; připojuje souřadný člen věty n. souvětí s obsahem, který uvádí na pravou míru, co bylo předchozím sdělením popřeno

23. konj. adverz. „ale ne“ ale ne, nikoli však; připojuje souřadný člen věty, jehož obsah je vzhledem k předchozímu sdělení popřen jako neplatný

24. konj. adverz.-limit.; též „ale však“ ale, ovšem, jen(om)že, leč (sr. StčS s. v. „ovšem“ II/8); připojuje souřadný člen věty n. souvětí obsahující překážku pro bezvýhradnou platnost nebo předpokládaný důsledek předchozího sdělení

25. konj. adverz.-limit. ale (jen), ovšem, jen(om)že, leč; připojuje souřadný člen věty n. souvětí obsahující výhradu k platnosti předchozího sdělení

26. konj. adverz.-konces. ale, ovšem, přesto, nicméně; připojuje souřadný člen věty n. souvětí omezující platnost předchozího sdělení

27. konj. kauz. totiž, vždyť, neboť („nebo²“ 1); připojuje větu vysvětlující smysl předchozího sdělení

28. ve funkci interj. ach, běda; vyjadřuje nepříjemný pocit

29. ojed. ve funkci interj. hle, například; vyjadřuje upozornění n. náhodný výběr (?)

Dolož. též ve funkci metajazykové (aby mohl někaké „ale“ přičiniti k chvále ŠtítSvátA 137a). – Hranice mezi slovnědruhovou funkcí není vždy jednoznačná, zvl. v souvislosti s volnou formou zápisu syntaktických celků (nelze se vždy jednoznačně orientovat v jejich struktuře a hranicích). Obecně ve významech stále přetrvává jako relikt původní funkce partikule – signál přechodu k dalšímu tématu výpovědi (slučovací vztah, navazovací funkce), z níž se později vyvinula funkce konfrontační, kontrastivní a adverzativní. – Některá užití (kauzální, časová aj., sr. takže sú shledáni v nepravdě, ale vymyšlené básně sepsavše TrojK 78a) jsou důsledkem nedokonalého překladu složitějších latinských syntaktických konstrukcí nebo volného překladu (Ale Antenor s Eneášem odjidechu TrojK 153b propter quod). V některých zdánlivě kauzálních užitích předpokládáme redundantní užití vzniklé opakováním z předchozí věty, které nahrazuje asyndetické spojení (Ale toho všickni nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní a druzí změtení ArchČ 14, 4, 1430). – Potřeba podrobnějšího pohledu přesahuje možnosti stanoveného zpracování slovníku; pro další informace lexikologicko-syntaktické viz zvl. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, s. 63–66 a F. Kopečný, Etymologický slovník slovanských jazyků 2, Praha 1980, s. 46–50

Autor: Petr Nejedlý

Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).

ale, , z a a le, Bývá ve své větě z pravidla na místě prvním; zřídka na místě druhém, a to zejména v překladech za autem, tedy patrně vlivem cizím. — Připojuje ve smyslu odporovacím sed, autem, aber, sondern. Ijedna netvárnost, ale budú ľudé podobni andělóm 154a. Jež (tělo) jest pohrebeno, ale jest vzkriešeno 149a. Ne ten je pirvý, ale jenž jest nábožného života 28b. Ľubušě nic neotpovědě, ale valný snem zapovědě 3. Přijímajě tiché, ale ponižijě hřiešné humilians autem 131,18. (Komonstvo) kopie majě neruzené barbú od cinobra vzatú, ale vlastně rudú, zlatú 3, 37. (Alexander) chtě sě za moře bráti, netolik s tiem bojevati, jenž jeho zemi ochudil, ale tak sě bieše vzbudil wſyem kralem vzdávajě přietu 515. Jie (ženy helmbrechtné) tu snad vóči pochválí někto; a potom o ní nic dobrého nepovědie, ale něčímť ji i přitvořie 57a. Když tvé srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za bližnieho 227b. Tomáš viery neměl, ale vida tělestně člověka, boha věrú vyznal 1, 4. Netolik nepřátelé, ale i také přátelé 132b. Ale ſtupuyucie v dluhy declinantes autem 124, 5. Ale ktož miluje nepravedlnost qui autem 10, 6; ale na ňemž vzektve svatost super ipsum autem 131, 18; pravý ale co učinil iustus autem 10, 4; hospodin ale přijal mě jest Dominus autem assumpsit 26, 10; sluha ale tvój svykal servus autem 118, 23; ale kto miluje zlost qui autem 10, 6; ale pravý co učinil iustus autem 10, 4; onať jest sobě volna, jáť sem ale vězeň tvój 6a. — (závistník) někakéž »ale« přičiní nebo »než« kchvále každého 74b. — Význam odporovací je sesílen v ale-všako, ale-však sed tamen, verumtamen: všickni okolo ňeho stachu, ale wſako ti najblíže, požité rytierstvo, jiže vši zemskú věc (opráviechu) 328; dobřě bě umyslil tako, ale wſak sě sta jinako 1445; (ty, světe) ochoten jsi na počátce, ale wſak velmi (na) krátcě 1944; ale wſſak sě nepřiblížie verumtamen non approximabunt 31, 6; líto mi, Jezukriste, tebe, ale wſak rač to naplniti, pro ňež 80a; kto jest tento, jmaje obraz jako králóv, ale wſſak sluhy zavrženého naplněn hanby? 165a; oni přijeti odpověděli (odřekli) jsú, ale wſſak přijeli jsú 125b; (Ježíš, tázán, sluší-li daň dávati císaři) nikteréž strany nepoložil jest zjevně, ale však jest odpověděl tak, že nemohli jsú mieti z řeči, by křivdu ciesaři neb jim učinil 2, 400; ale wſſak zawierne pravi vám verumtamen dico vobis Mat. 26, 64. — Rovněž sesílen je význam odporovací v ale-brže, ale-brž sed potius, vlastně sed citius: aby žádný (z čeledi) neřekl v závisti: »proč on jest pán mój?« ale brz to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes poddaní jiným, nežli 63a; ale brzye krále vzývati budú regem potius invocabunt Isa. 34, 12; (člověk hříšníka) nemá pro požitek tělestný milovati, ale brž v nenávisti mieti 1, 156; netoliko že ji (duši, ponořenou v pravé milování boha) mrzí všeliké utěšenie, ale brzze hledá smutka 228a, ale brze hledá smutka 103a (místo stejné); ale brzz viz sed potius 1. Reg. 24, 12; mnichuom slušie nic na to nemieti péče, jehož jim lze nenie s sebú vzéti, ale brzo toho slušie dobývati, ješto illud potius expetere 14a; ale brzz pověz sed magis 4. Reg. 9, 12; (ten) tě jest nevrátil s cěsty přeškaredé, ale brzz opak učinil sed e contrario 3. Reg. 13, 33: ale brz hanbú sú sě nezahanbili imo Jer. 8, 11. — Někdy připojuje prostě ve smyslu slučovacím et : Zhynula pamět jich, ale hospodin u věky ostane et Dominus 9, 8. Nebo jen prostě přiřazuje, větu další uvozuje. (Nero) vece: ale tdy chciu tomu, by (vy) mi lékařstva dobyli, jímž b. Ale svatý Václav sestru mějieše 31 (smyslu odporovacího v kontextu není, v bez ‘ale’). V OD. začíná se § 8 slovy: Ale o zástavách též trój póhon. Také v 25b jest ‘ale’ za atque; tu však je překlad nesprávný. — Z toho vyvinul se v pojetí umělejším význam tedy, igitur, also. Pak-li (pohnaný) sě zmešká, póhonu odpierati, ale tehda póhon prošel 30. Pak-li oni (svědci) by nevyznali, by jim komorník co osvědčieval, ale póhon ten jistý sšél 22. By to kněz dal za pokánie, téci takýmž skokem (jakým lidé tancují), ale by vstonal (ten, kdo by takové pokání dostal) 96b. Pak-li dlúho neuslyšíš, ale zvrtřem 9b. A chce-li (vdova) ráda bez hluku býti na modlitvách, ale zavři se v svém pokoji 50a. Pak-li bude tvrdé hrúdie, ale (oráč) ztluče je 53b. Ač sě jim jedno ohoryčí, ale mnie, by v jiném mohli útěchu jmieti 180b Podle řádu měl by kněz křtíti; nenie-li kněz, ale muž některý; a nebylo-li by při tom muže, ale žena 149b. A kdyby (kto) většem pomohl, ale zbyl by tolik pomsty onoho světa, jako 163b; a kdyby viec pomohl, ale zbyl by tolik pokuty onoho světa 291a. Některá (ženská) bude-liť nízká, ale naplátí ť se holčuchami; bude-li mieti krátké vlasy, ale nafalšuje ť je vacúnem dlúhým 13a. (Člověk) nepozná-li co statečného, ale obrátí milost k nestatečnému 4. Jakož budu zbaven vládanie, ale přijmú mě Luk. 16,4. Pak-li by ſte vždy chtěli (projíti mou zemí), ale chci proti vám mocně vyjíti 96a. — ale as-a = tedy aspoň, asi-a. Odtud je význam pozdější: ale = aspoň, saltem. Ó mój milý synu, ozvi se ale jedinú, viem v. 755. My činímy, co činiti máme, hleď ty ale sám o sobě 42a. z jazyka pozdějšího: kdybychom mohli ale doma býti ČernZuz. 183; voda se do sklepu táhne, aby ale struhu pro vejpad vody udělati dal KolN. 86b (1703). — Významy rozdílné igitur a saltem nevystupují vždy dosti zřetelně, někdy může bývati pojetí rozdílné: a pak-li kto neželé hřéchóv, ale želej toho neželenie 281a, tedy želej, aspoň želej; (kdo se narodil na blížencích) nemá činiti velikých chodeb, pak-li učiní, alle varuj sě vod 21b. — V Ann. 8 čte se: Ale božie sú stežejě země Domini enim sunt cardines; překlad volný. — Psáno alé: alee svodí zástupy 36; alee vyniká nade vše práva 66b.

Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

ale, , euge. Již řiekají mně: ale! ale! euge, euge ŽPod. 39, 16.

ale (ali) ale, avšak; alebrž(e), alevšak; ale že, alež jenže; tedy, aspoň; s významem podivu, překvapení

Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

ale a = nicméně, však; aspoň; tedy, než; kdežto

Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

	Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
	Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ).