ochroměti, -ěju, -ie pf. (ipf. ochromovati); k chromý
zchromnout, stát se chromým, nehybným na končetinu, zvl. na nohu: leťav [pospíchající], i ochromiel BiblLit 2 Rg 4,4 (ochromil sě ~Ol, chrom učiněn jest ~Pad, zlámala mu nohu, že kulhal ~Praž) claudus effectus est; kto by od svého bližnieho cokoli toho [dobytka] vypuojčil a ochromielo nebo umřelo BiblPraž Ex 22,14 (zchuravělo by ~Card, ~Ol, ~Lit, umdleno ~Pad) debilitatum aut mortuum fuerit. – Srov. ochrnúti