chromý adj.
1. (o člověku, zvířeti) na co (nohy) chromý, neschopný pohybovat končetinami; (o člověku) též zpodst.
2. (o vůli, modlitbě) slabý, neschopný působit
Dolož. též jako vl. jm. osob. Sr. belhavý, klécavý
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
chromý, adj., lahm; stsl. chromъ claudus. — Proč mě buoh stvořil slepa, chroma Alb. 90b, ML. 59a; ten od toho sečenie kterým údem chrom byl atd. Pr. pr. 261, chromý údem.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².