1. [o předmětu] čím obložený, na povrchu opatřený něčím; [něčím hromadným] obsypaný; [něčím zatočeným] obemknutý: železo oblozene pěti strunami zlatými točenými jako cievkami neb třtinami ComestC 71b (~K, ~S); břicho tvé jakožto stoh pšeničný oblożeny lilijmi BiblLit Ct 7,2 (~Pad, obložen ~Drážď, ~Ol, ohrazené, vulgaris dicit oblozene VýklKruml, obležen MamKapR, vosutý BiblPraž) vallatus; nalezli jsú hrob v základě [síně], zlatými třmi obruči oblozzeny GestaB 7a circumdatum; viděli sme hroznú [hvězdu]; a příliš strašnú kčicí oblozienu AlexPovA 161a (~B, ~T) obklopenou; stipatus…, id; est vallatus, fulcitus, circumdatus Oblożeny, vosutý, obalený, obklíčený VodňLact V3b

2. [o předmětu ohraničeném plochami], čím [materiálem] obložený, vyložený; [kovem] zčásti potažený, okovaný: dřěvo jest střiebrem oblozenee Pror Jr 10,9 (BiblOl ~Lit, střiebro obložene ~Praž, střiebro obalené ~Pad) involutum; maje zlatú, kadidlnici a škříni svědečstvie oblozzenu se všěch strán zlatem BiblOl Hb 9,4 (var. v. obkrytý) circumtectam; stupňové…jsú zlatí a na kraji vše drahým kamením oblożene CestMandD 647; kord, jedna strana střenu střiebrem obložená TeigeMíst 1,258 (1461); dvě lžíce střiebrem obložené TeigeMíst 1,141 (1473); koflík dřevěný…, střiebrem obložený ListářPlz 2,193 (1476)

3. [o plošném útvaru] ohraničený, ovroubený, lemovaný: pannic…, jenž nosí na helmě sobě v zlatém poli červenú pannu zlatem čistým obloženu TandBaw 605; consita oblozeneho BiblGlos 158a (Jdc 11,33 quae est vineis consita: ješto jest vinnicemi oblożeno ~Card, ~Ol, ~Lit, ~Pad, kteréž sedí mezi vinnicemi ~Praž, oblozena, obdělána VýklKruml); košile kmentové, oblozene hedvábím KorMan 25b; ║ prodávám tu řeku…se všemi břehy svrchními i dolejšími okolo té řeky napřed psané obloženými ArchČ 37,739 (1435) s břehy vroubicími tuto část řeky. – Srov. obklásti 3