náplecník, -a/-u m.; k plecě
bibl. efod, nárameník, vrchní část posvátného židovského velekněžského roucha, pokrývající ramena (srov. Novotný, Bibl.slov. 1,469): oblekl jeho [Bůh Áróna] v rúcho slavné i korunoval jeho vší ctí. Třěvícě i nábedrně i naplecznyk vzložil naň BiblOl Sir 45,10 (tak i ost.) humerale; a takáto rúcha [velekněze Áróna] budú, ješto mají učiniti: náprsník, naplecznik a sukni lněnú úzkú BiblKrist Ex 28,4 (~Boč, ~Mlyn, omirál ~Ol, ~Lit, ~Pad, plášť knězský ~Praž) superhumerale; humerale naplecznyk MamUKA 24b; humerale naplecznyk SlovAnon 3b. – Srov. náramník 2
Srov. lat. omirale stč. též náhlov, náramnicě. – Ojediněle doloženo omylem m. náprsník (v. t.)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
náplecník, -a, -u, masc., nárameník, Humerale: nábedrně i naplecznyk vzložil na ň (hospodin na Arona) humerale Ol. Sir. 45, 10, naplecnik Kladr. tamt., naplecznik Pražsk. tamt; naplecznyk humerale Anon. 3b, MamA. 24b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náplecník m. vrchní část židovského velekněžského roucha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.