|
|
|
náhoda, -y f.; k nahoditi, nahoditi sě 1. co bylo neočekávaně poskytnuto nadpřirozenou mocí, příležitost: když nám bóh této nahody [tj. lahodné koupele] dohodil beze všie škody, odpočiňmaž oba sobě BawArn 2871. – Srov. nahoditi, náhodní 1 2. čeho naskytnutí se, výskyt: třetí se pokládá [v evangeliu] nahoda vší bídy, a to v tom slovu: Pozdvihl očí…, když byl v mukách – ne v jedné, ale ve mnohých RokPostK 240b. – Srov. nahoditi sě 1 3. většinou v instr. náhoda, nepředvídaný sběh navzájem nesouvisících událostí n. okolností: s tú jsa [Jáchym s Annou] tak, kterús nahodu dvadcěti let nejmě plodu LegMar 20; jenž [řecký voják] byl kterúsi nahodu…králem hřečským vypověděn AlxBM 69; ale vše, což sě děje, to nahodu přichodí a od hvězdné svrchnie moci PasMuzA 291 fortuitus casus et genesis omnia agunt; vše…děje sě nahodu kakús ŠtítBarlB 27 sponte sua; čili s ji [Tkadleček Adličku]…některú nahodu dobru učinil? TkadlA 23b; potkajíce sě [strážní] s poslem Rosenberského náhodú pravú ArchČ 5,267 (1450); to se jest boží moci nahodu přihodilo PasKal M1b; fors…‚id est eventus rerum Nahoda věcí VodňLact I7b; ║ tehda boží nahodu událo sě jim bliz od toho ostrova plúti PasMuzA 339 (boží nahodu a jeho svatú volí ~Kal) domino disponente božím řízením. – Srov. nahoditi, nahoditi sě 1, náhodnost 4. náhodú, z náhody adv. náhodou, náhodně; [o činnosti] maně, mimovolně, bez záměru; [o příhodě] neočekávaně: když… oba knězě nahodu na jednu horu přijědesta DalC 53,26 (příhodú ~Fs) von geschicht; nahodu sem přišel na tu horu Gelboe BiblOl 2 Rg 1,6 (tak i ost.) casu; neb…sú byly [jmenované ženy] nahodu otdány LyraMat 13a accidentaliter; že sě zdá, jako by nahodu sě stalo [to vše], ano j vše zpořiezením jeho [Boha] ŠtítVyš 84a naturaliter et causaliter; jediné [není lež zlá], kdyby kto z kratochvíle nahodu někdy, ale ne z obyčeje, chtěl někoho utěšiti ŠtítSvátA 101b; kdybychme sě náhodú do Prahy ke dekám přihodili ListářRožmb 1,39 (1421); kteráž do nich [voda do uší] nahodu přišla jest LékRhaz 70; jakož bez příčiny nic se neděje, aniž co na světě nahodu se děje AlbnCtnostA 10a; tehdy poznáme, že ruka božie nikoli nedotkla se jest nás, ale z nahody nám to přišlo BiblPraž 1 Rg 6,9 (příhodú ~Ol, ~Lit, nápadem ~Pad) casu accidit; kteréž [nebezpečné události] se častokrát na cestách náhodú přiházejí ArchČ 9, 415 (1492); fortuitu z nahody, příhodně VodňLact hh4a; ║ prvá ještě strana…najprvé popisuje Kristovo před súdci přivedenie, druhé nahodu popisuje Judášovo zúfalstvie onde LyraMat 172a incidentaliter bez zjevné souvislosti; mnozí jsú dělníci v tomto umění [lékařském] na zemi, bez příčiny, nébrž nahodu dělajíce, jakožto lidé neumělí LékSalM 197 nahodile, neuvědoměle; že oni [lidé] hledají Ježíše z nahody, že se teď Veliký (v weliky rkp) pátek nahodil aneb velika noc RokPostB 228 jen příležitostně. – Srov. náhodně Ad 3: za lat. sponte stč. též ot sebe sami (MamVíd 132a); za eventus též příhod(a). – Ad 4: za lat. accidentaliter stč. též přiměnitedlně; za naturaliter též přirożeně, přirożením Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
náhoda, -y, fem., Zufall. — (Anna) kterús’ nahodu dvacěti let nejmě plodu LMar. 20. Jeden Hřečenín…, jenž byl kterúsi náhodu… králem hřečským vypověděn AlxBM. 2, 26. To nahodu přichodí Pass. 391. Střelec jeden nahodu jal slavíka GestaBř. 72a. Z nahody ex improviso Lact. 243b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
náhoda f. náhoda; naskytnutí se; příležitost; náhodú, z náhody náhodou, náhodně, neočekávaně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|