|
|
|
nahoditi, -źu, -dí pf.; k hoditi [o nadpřirozeném činiteli, bohu ap.] koho/co (komu) znenadání poskytnout, neočekávaně dát k dispozici; koho poslat: nahodyl li by mu [knězi] buoh knihy svatého písma Nového zákona…,chtěl by rád v zákon svatého Dominika vníti PasMuzA 408; když vás jest [Bůh] sem přihodil a mě k vám jesti nahodil, máte mě za bratra mieti BawArn 2010 zu salden mir gezelt; prosby mnoho činiešta [manželé]…,by jima děťátko nahodyl [Bůh] Levšt 153; až bóh i nahodi [pannám] k manželství, kohož ráčí ŠtítOpat 160b; črt nám nahodil Englišě, tenť chodí po Praze tíšě PísLobk 430; ale tyto matery dětem: Ó nešťastná čérťata, črt mi vás nahodil RokPostB 67; kdyby pán buoh jí dobré vdanie nahodil ArchČ 37,1073 (1463); ║ pariat, id est aquirat nahody VýklKruml 110b (Pr 27,1 ignorans quid superventura pariat dies: coť učiní BiblOl, co…tobě porodí ~Lit, ~Pad, co…přivede tobě ~Praž) přinese Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nahoditi, -zu, -díš, pftiv., zuschicken. — Když vás sem (bóh) přihodil a mě vám jesti nahodil, máte mě za bratra mieti Baw. 94a, nahoditi koho komu; někdy pošle (bóh) kazatele, nahodij písmo k úmyslu něčiemu Štít. ř. 87b; když se nahodí dobrý kazatel, zlořečíš, klneš: bohdaj zabit byl, črt nám jej nahodil! RokycEvJan. 658a; by jima (bůh Jachimovi a Anně) děťátko nahodyl Levšt. 150a. — Kam sě král řěčský oboři…, patřě, by sč čstný nahodyl, jehož by sě kopím hodil AlxV. 1544, nahoditi sě; často, když mní některá, by měla dobré bydlo mieti s mužem, naliť se jí nahody snad kostkář, opilec, cizoložník Štít. uč. 37b; nahody sě jim muž starý Pass. 291; člověk, zdráv jsa…, na to (na smrt) pomněti nerodí, naliť sě j’mu smrt nahody Hrad. 138a; vuole božie byla, aby se mi brzo nahodilo, což sem žádal ut cito occurreret mihi Pr. Gen. 27, 20; cožkoli (z dobytka) desátého nahodi se, posvěceno ť bude Pánu Bohu quidquid decimum venerit t. Lev. 27, 32. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nahoditi, -z’u, -díš dok. (koho, co komu) (znenadání, neočekávaně) poslat, dát, poskytnout, dohodit; — nahoditi sě nahodit se, naskytnout se, namanout se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|