|
|
nečas, -a/-u m.; k čas 1. nevhodná doba, nepříhodný n. nenáležitý čas: králová svú hodinu, málo obáč lepším časem, snad lépe řku svým nechzazzem, jenž sě mezi tiem nahodi, počenši syna porodi LegJidD 1a 15; čímž u větší neczas žádá [manžel pohlavní styk], tiemť větší jest jeho nečistota ŠtítSáz 46b; a když v takové neczaſſy má žena muži povoliti…, čím méně, když je čas, má sě žena muži odhrýzati ŠtítMuz 23b; tři jsou příčiny, proč někdy lidé hledají, a nenalézají: když v nečas hledají aneb když hledají, kdež nesluší, aneb když zpozdile hledají TovHád 16a; jako hudba v pláči, tak tě rozpravenie necżaſem svým BiblPraž Sir 22,6 (nehodné poslúchanie ~Ol, nepotřebné pravenie ~Lit, ~Pad) importuna narratio. – Srov. nevčas 2. nečas, nepohoda, nepříznivé počasí, špatné počasí: ktož z nich [Benátčanů] na moři plavá, ač jest gde v kterém nechzazzu, vzdada prosbu svého hlasu, v kteréjž koli práci bude, té jeho [Markovou] pomocú zbude LegApŠ 124; pro neczaſſ, pro zimu a pro bláto nesnadno jest běžeti MatHom 353; sčastný, ktož mohl useděti toho neczaſu pod střechú PodkU 205; lají…necžaſom, suchu, horku ChelčPost 216b; zima, bláto, horko, neczas, nechvíle RokPostK 265b; kdež se koli dělá zvod, má se pod nebem…dělati, buď déšť, necžas jakýž koli nebo jasno VšehB 114a; pro ty tyto nečasy bojím se nedostatkův v zajiecích ArchČ 15,61 (1493); ║ kuožě našě jako sěnná hrubě (-uo- rkp) užhla sě jest od neczaſſuow hládajících (hledagyczych rkp) Pror Lam 5,10 (od neczaſuow hladových BiblDrážď, ~Lit, ot dne časóv hladových ~Ol, od tváři búří hladu ~Pad, od tváři úzkostí hladu ~Praž) a facie tempestatum famis (v obraze) od zlých časů hladu 3. strast, soužení, utrpení: velmi sě užěse [Nero, když zvrátil žábu], řka tak: Mój mi zlý nechziezze LegApD 2a 7; všech necžaſuo a prací odváží se [boháči] pro to zboží, kteréhož doma nemají ChelčPost 228b; takoví [kteří myslí jen na světské věci] upadnú v věčnú smrt a v věčný nečas RokJanB 112b Srov. nečěsie, nepočěsie Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nečas, -a, -u, Unzeit, Ungewitter: (Nero partum suum, ranam, abhorruit) řka tak: mój mi zlý ne chzíezze! ApD. c, nehodo; (Benátčan) ač jest gde v kterém nechzazzu (na moři) ApŠ. 124, v bouři; králová svú hodinú, málo obáč lepším časem, snad lépe řku svým nechzazzem, počenši syna porodi JidDrk. 14, ve zlý, nevhodný čas; (lidé) všech necžaſuo a prací odváží se pro to zboží ChelčPost. 228b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nečas m. nečas, nepohoda; nevhodná doba, nepříhodný čas; strast, soužení, utrpení Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nečas m. = nepohoda Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|