nečěsie, -ie n., též nečasie; k nečas
1. nečas, nepohoda, nepříznivé počasí, špatné počasí: vyrozpravi jemu [posel Tiberiovi] všecky věci pořád, které sú sě o Kristovi v Jeruzalémě dály, a kterak jest pro neczaſie moře nemohl sě dlúho vrátiti VeronS 113b (pro nepoczieſtie moře ~M, pro búři mořskú ~U) tempestate maris; yemps, tempestas búře, neczaſſye GlosSed 83a. – Srov. nečas 2, necěstie
2. něco nevčasného, co přichází nevčas, v nevhodnou chvíli (?): nedarmoť jest přezděno Neštěstie, t. neczaſſie: nic časem nejednáš, nic chvíli toho nehlédáš TkadlA 25b (neczaſſe ~B)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
*nečěsie, nečasie, neutr., nečas, Unzeit: nedarmo ť jest přezděno neštěstie, t. neczaſſie Tkadl. 25b.; pro nečasie z rkpu XV. stol. (Polívka, Drobné příspěvky 1891, str. 47).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nečěsie, nečasie n. = nečas
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.