|
|
|
nepočěsie, -ie n., též nepočasie; k počěsie 1. čeho [ovzduší] nevhodný, špatný povětrnostní stav: že nepoczieſie povětřie, točíš přielišné horko neb přielišná zima, bývá pro pozdviženie neb poníženie planét až do pětidcát let, pak sě tepruv navrátie ku počěsí ComestC 24a intemperies aeris; pro nepocziefie povětřie ComestC 75b (~S, pro nečasné povětřie ~K) pro aeris intemperie; modlte sě, ať nebude utiekanie vaše zimě, točížto v čas nehodný pro nepoczaſye povětřie LyraMat 155a tempore incompetenti ex aeris importunitate 2. nečas, nepohoda; [týkající se moře] bouře: a když tak Voluzián plavě se přijede do Jerusalema po roce a po třech měsiecích, a to se dálo pro nepoczieſie a pro nebezpečenstvie mořské VeronM 242a (pro necestie ~S) maris tempestatem; pro nepoczieſtie (m. nepoczieſie) moře nemoh se [posel] dlúho vrátiti VeronM 246b (pro nečasie ~S) tempestate maris; zakládal něteré [města] pro zimnie nepoczieſie, něteré pro vedro letnie ComestC 176b (nepoczaſie ~K) intemperiem; temperies počěsie, disturbia dic nepoczesie KlarGlosA 179 (De aereis; ~B); přidalo se jest jeden den, že se na moři veliké nepoczeſſie vztrhne a taterské lodie velikémi větry k břehóm přistrčeny byly CestMil 101a tempestas; disturbia nepoczaſſe SlovNom 70b. – Srov. nečěsie 1 3. půlnoční čas, doba okolo půlnoci: čtyři hlásky neb hlásanie činie na hradech bdiece: Prvá slóve prvospie a v tej všickni spolu spie; druhá slóve nepoczieſſie, v tej mládenci spie; třětie slóve kuřěpěj, v tej mužie spie; a čtvrtá na úsvitě, v tej staří spie. Ty hodiny bóh jinými jmény nazval: večier neb pól noci neb kokotové pěnie neb ráno ComestC 303a (~S) intempestum. Podle lat. K vývoji významů srov. I. Němec, LF 84, 1961, 23—24. — Ad 2: za lat. tempestas stč. též búřě. — Ad 3: za lat. intempestum stč. též přěd svítaním (VodňLact Mla); srov. též intempesta o puolnoci, id est in nocte medietas SlovKlem 57a Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nepočěsie, nepočasie, -ie, neutr., nečas, nepohoda, Unwetter: disturbia nepoczeſie Prešp. 142, nepoczyessye Rozk. 244 nepoczieſie povětřie, točíš přielišné horko neb přielišná zima, bývá pro pozdviženie neb poníženie planet až do pětidcát let, pak sě tepruv navrátie ku počěsí ComestC. 24a; druhá (hláska na hradě) slóve nepoczieſſie intempestum t. 303a; že sě na moři veliké nepoczeſſie vztrhne tempestas Mill. 101a; když morské nepoczeſie se ukrotí t. 101b; nepoczaſſe disturbia Nom. 70b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepočěsie, nepočasie, -ie n. nečas, nepohoda; půlnoční čas, doba okolo půlnoci Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepočěsie n. = špatné počasí, bouře, nečas, nepohoda Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|