nevymluvujúcí adj.; k vymluvovati
nevypověditelný, slovy nevyjádřitelný: kakžkolivěk ty muky pohanské nevýmluvné ani od živých lidí newymluwugiczy jsú, ani mohú býti JeronM 48b (~O, ~U, nevymyšlijície ~P) nec a viventibus cogitabilia; pro horúcí a newymluwugyczy milost, jenžto sě ve spolcě blažené dušě milují JeronM 43b (~U, nevýmluvnú ~P, nevymlúvající ~O) ineffabilem nevýslovnou; tu [ve svátosti oltářní] vrchní kněz biskup i svatyně obět divná i newymluwugyczye ModlMil 22a. – Srov. nevýmluvný 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nevymlúvajúcí, nevymluvujúcí adj. nevypověditelný, nevýslovný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nevymluvujúcí v. nevymlúvajúcí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.