nebyt, -a/-u m.; k byt
nebytí, nejsoucnost, neexistence: syn boží jest druhá v božství osoba, z bytu otcovského narozená…, neb táž jest tvárnost nerozdielná a dokonalá, podobnost přirozená, berúci od otce týž byt, který otec má, bez umenšenie bytu otcova, anebo že by byl po nebytu anebo posléze otce ŽídSpráv 159. – Srov. nebytie 1, nebytnost 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebyt m. nebytí, nejsoucnost, neexistence
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.