|
|
|
nakažovati, -uju, -uje ipf. (pf. nakaziti) 1. co (čím) poškozovat; [něco dokonalého] kazit, porušovat, znehodnocovat; [něco posvátného] poskvrňovat: bratr Múcha jmenován by měl býti, proto že taký nic dobrého nečiní, ale dobře činěné nakazuge Frant 30b benefacta inficiens; nakazugi jej [balzám] olejem terebintinovým CestMandC 29a (var. v. nakážěti); nebo hřiech, kterýž smrtedlný slóve, nakazuge všecky skutky človětčí AktaKost 29a inficit; chrám Páně, kterýž se nakażuge každým hřiechem smrtedlným JakZjev 156a (v obraze); ktož pak, což podstatného jest, od které věci odjímá, ten ruší a nakazuge tu věc KorMan 42b; ale falšieři, jakož jiná božie písma převracují, nakazugi a v stranný rozum uvodie, tak i toto písmo KorTrak f6b; že bychom křest a jiné svátosti boží nakażowali neb poškvrňovali AktaBratr 1,224a; nečistoty… se vozí do vody a nakażugij vody i povětří BechNeub 100a znečišťují 2. koho/co [živý organismus] (čím) narušovat zdraví, způsobovat onemocnění někomu n. něčeho; [jedem] otravovat, infikovat: neb tolik jest v něm [v světě] neupřiemosti, tolik zlosti, tolik jedu duchovnieho, ješto nakazzyge a smrtí duše ŠtítSvátA 2a (v obraze); ktož zrna (ſrna rkp) jeho [koriandru] jie, smucují rozum a nakazugi LékVodň 269a; jest li pak kto nemocen, an jemu ryby neb s těmito voleji, jenž nakazugi přirozeného člověka, jiesti bývá k větší nemoci, co má učiniti? KorMan 89a; nápojem a pěním mysli jejich [svých družek] od milování mužského odvracováše [Vlasta], krajinu všecku jedem nakazowaſſe SilvKron 11a veneno inficere (v obraze); ║ nebo měšťané té vlasti [nebeské] nepřěstávají chval zpievati…, kterýchž žádná tesknost nenakazuge, kterýchž žádný nepřietel nemútí SekvOpav 127b inficit nesužuje, netrápí 3. koho/co (čím [bludem, hříchem]) kazit, narušovat, zbavovat bezúhonnosti mravní n. náboženské (pravověrnosti): že se mu [Bohu] nelíbí ti, kteříž srdce nakażowali bludem a kacieřstvím JakZjev 36a; zlost…nakażuge jiné bližnie sebú ChelčPostN 30b; jakož mnozí se odtud nakazugi…, od nie [pobloudilé církve] se vystřieháme KorMan 67b; neb čistá srdce nečistými ušmi se nakazugij HilRožmb 30a Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nakažovati, -uju, -uješ, impftiv.; iter. k nakaziti. — Čistá srdce nečistými ušmi se nakazugij Hilar. 30a; abychom nebyli nakaženi, jakož mnozí se nakažují KorMan. 67b; nakazugi jej (balšám) olejem terebintinovým MandC. 29a, srov. nakážěti. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nakážěti, -ěju, -ieš, nakažovati, -uju, -uješ ned. poškozovat, znehodnocovat; narušovat zdraví, otravovat, infikovat; mravně narušovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|