naléci | StčS | GbSlov | MSS | ŠimekSlov |

naléci, -lahu/-lehu, -leže, pozd. též nalehnúti, -nu, -ne pf. (ipf. naléhati); k léci

1. nač (čím) nalehnout na něco, plnou vahou spočinout na něčem: zuby mu konec obostřiv [Nero], naleh břichem na to dřěvo i proklál sě nábě straně PasMuzA 311 (nalehw břichem ~Kal, na to dřěvo padl ~KlemA, ~Tisk); tehdy Saul vytrhv meč svuoj, naleh naň a promrštil sám se BiblPraž 1 Rg 31,4 (padl naň ~Card, ~Ol, ~Lit, pod. ~Pad) irruit super eum

2. na koho n. k komu napadnout někoho, provést nápor, zaútočit na někoho: takež to bláznivé robě, jež mě vzbuzuje proti sobě, na něhož nalehu [Darius na Alexandra] tako, jakž mne nezbude nikako AlxV 1314; tu k nim [k Peršanům Řekové] nalehu najviece AlxV 1798; král Alexander… na ně [Demetriovy lidi] nalehl BiblOl 1 Mach 10,49 (ulehl na ně ~MuzSZ, ~Lit, pod. ~Pad, připadl na ně ~Praž) incubuit super eos; incumbere nalehnuti SlovOstřS 137

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


naléci, -leku, -leče pf.; srov. poléci

co [léčku] komu nalíčit, nastražit, nastrojit: všady, po všech cestách plno jsú mi osídl nalekli [ďáblové] RokPostB 62 (naléceli ~A, ~K; Ps 139,6 scandalum posuerunt: polekli ŽaltKap, BiblLit, rozprostřěli ŽaltWittb, ~Pod, BiblDrážď, zprostřěli sú ŽaltKlem, BiblOl, ztáhli sú ~Pad, roztáhli sú ~Praž)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


naléci, -lahu n. -lehu, -ležeš, pftiv., nalehnouti; stsl. nalešti, -lęgą instare. — Na ňehož (Alexandra) nalehu tako, jakž mne nezbude nikako AlxV. 1314, naléci na koho. — Když juž přiběhlí k řěce, tu k nim (k Peršanům Řekové) nalehu najviece AlxV. 1798, naléci ke komu.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


nalécěti, -cěju, -cieš, naléci¹, -leku, -lečeš dok. nalíčit, nastražit, nastrojit (léčku)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


naléci², -lahu, -lehu, -ležeš (aor. asigm. naleh, -leže) dok. (na koho, ke komu) nalehnout, plnou vahou spočinout; napadnout, zaútočit na někoho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


naléci (1. sg. nalehu, 2. naležeš) dok. = nalehnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2018, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2018, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2018, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 12 lety a 1 měsícem; verze dat: 1.1.8
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.