naléhati, -aju, -á ipf. (pf. naléci, -lahu)
1. nač [na stranu] napadat (při chůzi), kulhat: pakli pacholík má býti, tehdy má [těhotná žena]…bok větší pravý nežli levý a naleha viec na pravú stranu nežli na levú, leč jest prvé kulhavá LékFrantA 91b; když…na tu levú stranu naleha [těhotná] viece nežli na pravú…, věz to, žeť dievka bude LékKřišť 91b. Jen v Lék
2. čím naklánět se, přiklánět se: všed [sv. Antonín do jeskyně], i poče zlehky a postávaje a uchem nalehagie poslúchati OtcA 407b (~B, ~C, ~D, ~E) sonum aure captabat nastavuje ucho. – Srov. nachýliti 2