naháněti, -ěju, -ie ipf. (pf. nahnati)
1. (koho) k čemu [ke konání něčeho] honit, nutit, donucovat: že opustiece [kněží] náboženstvie, hledie k lakomství, nahaṅiegic k ofěře HusVýklB 57a
2. co [zisk] komu nahánět, zajištovat, poskytovat: předpoviedajíci [dívka] budúcie věci veliký užitek nahanyeſe pánóm svým BiblKoř A 16,16 (var. v. nahánievati) quaestum magnum praestabat dominis suis
3. (komu) nahánět peníze, obstarávat příliv peněz: farářové radí třiedníkóm, aby nahanieli za třidceti mší, za zpověd, za svátost HusSvatokup 188a; pak opět jiní kněží…majíce své náhončí, aby jim do měcha nahánėli AktaBratr 2,217b; že miluje [král] pochlebníky a ukrutníky, kteří mu dobře nahaniegi a chudinku na všecky strany sužujíc jemu dodávají vinny ŽídSpráv 261. – Srov. nahoniti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naháněti, -ěju, -ieš, impftiv., zutreiben. — (Dívka) veliký užitek nahnnyeſe pánóm svým præstabat Koř. Skutk. 16, 16.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naháněti, -ěju, -ieš ned. nahánět, donucovat; zajišťovat (zisk); nahánět peníze, obstarávat příliv peněz: (kněží) mají své náhončí, aby jim do měcha naháněli
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.