nahoniti, -ňu, -ní ipf. (pf. nahnati)
(komu) nahánět peníze, obstarávat příliv peněz: připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonil HusSvatokup 143b; cechmistrové v městech byli, farářuom nahonili PísSvatokup 122. – Srov. naháněti 3
Další doklady po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nahoniti, -ňu, -níš, pftiv., erjagen, erwerben. — Připraví biskup kazatele k své vuoli, aby nahonili (t. offěrami v kostele) HusE. 1, 419.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nahoniti, -ňu, -níš ned. (komu) nahánět peníze, obstarávat příliv peněz
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nahoniti nedok. = naháněti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.