mýtěl, -i f.
k mýti, mýti sě
koupel, lázeň, omývání se, zvl. za účelem duchovního očištění
Sr. kúpěl, lázn
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
mýtěl, -i, fem., koupel, Bad; stsl. mytêlь lotio. — Musie všickni skrze křtitedlnú vodnú mytiel projíti Kruml. 29a. Skrze kterú (t. hráli, jež proklala Kristův bok) nám svatá tekla jest mytěl nobis sacrum fluxit lavacrum Hymn. XV stol. (ČČMus. 1862, 271); sacrum lavacrum ſwaty (sic) mytel HymnA. 53a. — mytel lavacrum Prešp. 321, Rozk. 623, Veleš.; mytel lotura BohFl. 861, mitel též Prešp. 2508. — K tomu nč. mýtel: on jde do meytele Jg. (s. v. meytel).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mýtěl, -i f. koupel, lázeň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.