|
|
|
kúpěl, -i f. dolož. též kúpěl, -e m. sr. stsl. kǫpělь, kúpati, kúpati sě 1. jaká, v čem koupel, akt omývání, ponoření těla do vody (n. jiné tekutiny) za účelem omytí; též fig. 2. relig. čeho (vody, svatého křtu) křest, rituální koupel n. polévání při vstupu do církve 3. koupel, tekutina, v níž se koupe, lázeň vložiti v kúpěl čeho darovat něco kmotřenci u příležitosti jeho křtu 4. koupel, lázeň, místo, kde se koupe, myje ap. 5. relig. fig. čeho (druhého narození) spasení, vstup do věčného života Sr. lázn, obmytie, omyvadlo, umytie Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
kúpěl, -i, fem., novotv. -e, masc., koupel, lázeň, Badwasser, Bad; stsl. kąpêlь fem. locus natationis. — Aby své dietě w kupyely zmyla ML. 48b. Očiščujě ji (Kristus církev) kupielem vody mundans lavacro Koř. Efez. 5, 26, kupelem vody Kladr. tamt; aby ji (Kristus církev) osvietil, očistě ji kupielem vody HusPost. 18b. Vstaviž v tu kaupiel nohy (nemocného) až do kolenú Chir. 277a; ať sě ten nemocný dobřě potí v té kaupyely t. 171b; rozpusť je (vejce) horkú vodú a udělaj z toho kaupiely a maj v ní toho nemocného t. 220a. Neboj se, by ť ta kupiel ráně škodila Sal. 574. — Jindřich, říský král, těch peněz ostatek (t. nedoplacený) kmotrovi svému w kupel jest vložil Pulk. 78a, kmotrovi v kúpel vložiti, t. v kúpel křtu, = křtěnci darem dáti. — kupiel nautria Prešp. 321 (nautra = nauta DC.), kupyel též Rozk. 625; kupel lavacrum BohFl. 861; kupiel tepidarium Lact. 161a. Z té kupieli Pass. 78; do toho kupele Hug. 198 (2). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kúpěl, -i f., -e m. koupel, lázeň; (peníze) kmotrovi v kúpěl vložiti dát křtěnci darem Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kúpěl f. i m. = koupel Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|