mrzák, -a m.
k mrzký, mrzěti, mrzěti sě (?)
Dolož. zvl. jako vl. jm. osobní a adj. poses. Mrzákóv. Sr. nemilec, nemilostník
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
mrzák, -a, masc., Krüppel: chcme-li do nebe, musíš (sic) mrzakem býti u světa HomMak. 14a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrzák m. = obtížný člověk
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.