nemilostník, -a m.; k nemilostný
(čí) člověk jsoucí v nemilosti (u někoho), neoblíbenec (něčí): Anteret, dřevní jejie nemiloſtnik…, králová jeho nemilováše TristB 154b (~S). – Srov. nemilec
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nemilostník m. člověk jsoucí v nemilosti, neoblíbenec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.