nemilec, -lcě m.; k nemilý
neoblíbený n. nenáviděný člověk: protož co jim ten farář bude, do pekla je [hříšníky] odsúdiv? Nic jiného než mrzák vražedlný a nemilecz ChelčSíť 193b. – Srov. nemilostník
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nemilec, -lcě, masc., člověk nemilý, unlieber Mensch: co jim ten farář bude do pekla je odsúdiv? nic jiného, než mrzák vražedlný a nemilecz ChelčSíť. 193b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nemilec, -lcě m. neoblíbený, nenáviděný člověk
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nemilec m. = člověk nemilý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.