maruna, -y f.
maruně, -ě f.
sr. střlat. marrubium
bot. hluchavka n. jiná podobná bylina užívaná v lékařství
Sr. marubín, marule, marulka, marunka, hluchá kopřiva s. v. hluchý
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
maruně, -ě, též maruna, -y, fem., rostlina toho jména. — marvnye marrubium Prešp. 788 v kap. De herbis ignotis, marunye též Rozk. 1490; — maruna ApatFr. 170a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².