marule, -e f.
k střlat. marula
bot. vonná bylina užívaná jako léčivo n.koření, marulka, máta ap.
Sr. balsám
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
marule, -e, fem., balšám, Melisse. — Balšan neb marule LékA. 116a; menta crispa balſſan, marule LékB. 120b; marule menta crispa RostlD. 90b; marule *maroda Prešp. 736 v kap. De frumentis, marulye též Rozk. 1409, marule *marcida Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².