|
|
|
kus, -a/-u m. k kúsati 1. čeho (chleba) ukousnutá část, kousek, sousto 2. čeho (látky, kovu, půdy) kus, část oddělená od celku 3. čeho úlomek, odlomený kus, zlomek něčeho rozbitého 4. jednotlivá věc, předmět 5. čeho (napsaného) díl, oddíl; jednotlivá písemnost 6. čeho (víry, učení), jaký článek, artikul 7. případ, záležitost, událost 8. čin, dílčí jednání n. chování 9. ve funkci adv. se záporným slovesem ani trochu, skoro vůbec 10. ve funkci adv. po kusu jednotlivě 11. ve funkci adv. kterým kusem jakým způsobem 12. ve funkci adv. tím kusem tím způsobem, tak 13. črtí kus, črtóv kus, kus diáblóv v. črtikus Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. artikul, částa, částka, čiest, diel, flek, okraj, okrajek, partéka, šrót, úkruch, úrubek, úskrt Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
kus, -a, -u, masc., Bissen, Stück; stsl. kąsъ frustum. — Komuž ť, vecě (Ježíš), podám chleba z vína, na tom leží všechna vina. Vynem kus z vína káza Judášěvi sniesti Hrad. 77a. Jeden přední kus (zbroje) KolCC. 11a (1546). — By ta divoká spústa ji (Kateřinu) na kuſſy roztrhala Kat. v. 2824, na kusy roztrhati atp., in Stücke; v zrcadle… na kuſſy rozbitém Kruml. 447a. — Aby každý po kuſu vzal Krist. 54b, po kusu (dat.) vzieti atp., stückweise; dal pο kuſu pečenie assaturam carnis Ol. 2. Reg. 6, 19; ne to ani ono dílně po kuſu, ale všecko spolu Kruml. 451a. — Již jim to (náboženství lidem) kusa nevoní RokycKl. 166a, kusa ne- (zápor sesílen); a kuſa na to netbáte Rokyc. 297a; (Kateřina, jídla) i kuſſa neotkusila KatBrn. 221. — Na ten kus mluví s. Jan Zlatoústý takto řka atd. HusE. 1, 19, kus = díl, článek učení, víry atd. Ti (Suriané) se srovnávají svau věrau s Jakobity ve všech kuſech Lobk. 133a. (Armeni) některé bludné kuſy v své vieře mají t. 134b. (Polové) ke všem kuſſom odpovídachu ad singula Mill. 6b. — kuzz frustum MVerb., kus BohFl. 510, RVodň. 60d. — Jest to zvláštní kus, jímž boží rytieřové jako v boji budú zkušeni Kruml. 421a, kus = díl atp., či = zkouška? — Chytrý, lstný skutek, Streich. Machomet… dopustil jim v tom, aby každý mohl mieti žen, kolik mu se zdá a líbí a chce, a tudy aby je tiem kuſem tiem snáze k svému zamyšlenému bludu přivedl Lobk. 176b. Stal se Čechům protivný kus, vyletěla jim z Prahy Hus, prodal ji mistr Codicillus Jungm. Lit. IV, 760, d (Codicillus vynechal ze svého kalendáře 1585 svátek Husův). — Kousnutí, Biss, morsus, ve jm. rostliny črtí kus, črtóv kus, diáblóv kus: czrti kus totiž svaté Marie Magd. kořenie morsus diaboli LékB. 122a; czrtow kuſ též RVodň. 41b; dyabluow kus, s. Petra kořenie též Lact. 271c; diablow kus herba s. Petri RVodň. 277b, radix s. Petri t. 268a; také črtkus a črtkúsal, v. t. — Nějaké jídlo, zákusek: convivia kvasi, gustus kuſſi Prešp.1685 v kap. De convivio; frustum ukruch, buccella skýva, gustus kus BohFl. 258. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kus, -a, -u m. kus, kousek; část, díl; článek víry ap.: v kusiech v článcích, v bodech; věc, téma, stránka: v tom kusu v té věci; na ten kus mluví svatý Jan Zlatoústý o té věci, na to téma; některým kusem po některé stránce; kousek, sousto, zákusek: (Kateřina) i kusa neotkusila; kusa ne- zesiluje zápor: kusa na to nedbáte vůbec, ani trochu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kus m. = trocha; článek (víry), artikul; stránka; — kousnutí; — dělo válečné Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|