|
|
|
artikul, -e, pozd. též -a/-u m. ojed. též artikl, -e m. k lat. articulus 1. čeho (sepsaného), o čem ap. artikul, článek, oddíl, pasáž, ucelená část, v textech o J. Husovi bod obžaloby 2. čeho artikul, článek, bod, část 3. čeho nařízení, závazné ustanovení, zvl. skládající se z více částí, bodů 4. v pl. písemně zaznamenaný ucelený soubor podstatných ustanovení, nařízení, zásad ap. Sr. kus, článek, klauzule, rozdiel, punkt Autor: Hana Sobalíková, Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024). 
artikul, -e, masc., articulus. — Tyto věci i artykule Pr. pr. 244, všech artykulow tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
artikul, -e m. článek, odstavec Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
artikul m. (z lat.) = článek, kus (úmluvy, žaloby, vyznání) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|