|
|
|
hrýzti, hryzu, hryze ipf. též hřízti, hřizu, hřize ipf. sr. hrýzati 1. koho, co čím (zuby ap.) hryzat, kousat, hlodat, zř. (o ptáku) klovat (o červu, nemoci ap.) co (celistvého) rozežírat, stravovat, ničit co (potravu, zvl. syrovou, tvrdou) hryzat, kousat, jíst s použitím zubů; též fig. co komu (sobě rty) hryzat, kousat si rty (jako projev vzteku, popř. bolesti) 2. neos. kde (v břiše ap.) koho bolet 3. (o svědomí ap.) koho hryzat, trápit, hlodat, znepokojovat, soužit, působit neklid Sr. hrýzati, kúsati Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024). 
hrýzti, hryzu, -zeš, impftiv., hrýzati, nagen, beissen. Místo hryz- bývá někdy hřiz-. — (Zvíře) chrtalky hryze ŠtítOp. 65. Dráti a hryzty maso Štít. ř. 136b. Žena nastojieše muži, aby s ní ovoce hryzl Kruml. 3b; budú hryſti ovoce comedent Ol. Prov. 1, 31. Vezmi bielý benedikt… a hryz jen (cum) vždy na čtítrobu Chir. 217a. (Kohút) tvrdým nosem poče hnój hryzsti Baw. 37. (Myš) teneta hryzti nepřesta t. 68. Uč své děti uhlé hrýzti Smil.přísl. ve Výb. 1. 843. Kto rád hryze pysky sobě, zlý ť jest PostavyKap. 105; hryza svá rty mordens Ol. Prov. 16, 30; bohatý nemúdrý hriza svá rty dives torquens labia sua Kladr. Prov. 19, 1, překlad volný. (Dcera) hrize a tepe lidi od sebe Pass. 457. hrizti mordere Koř. Gal. 6, 15. Červie mě hryzu Alxp. 157; bude ji hryzti červ ŠtítOp. 420. Svědomie ji hryze Kruml. 479a; vlastnieho svědomie, jenž hryzti bude duše t. 94b; svědomí je hrzyze Orloj. 137b; nebude mne hrzizti svědomie MamC. 111b. Utrhač jie maso jiných, když svými trojitými zuby hryze zlořečenými ty skutky jiných ŠtítOp. 63b, zlořečeným zubem hryze jiných skutky ŠtítMus. 74a (místa stejná). — (Hříšníci) se popúzejí hněvy velikými proti pravdě, když jako světlo obnaží hanbu jich…, hryzu zuby na to světlo, ano protivno jich očima blikavýma ChelčP. 154b, hrýzti zuby na koho, skřípěti. — hrýzti sě, kousati se, svářiti se: svoji sě psi hrzyzte a ciuzí nepřistúpajte DalC. 85 (tak v rkp. kopii Wratislawově, ve vyd. Mourkovu: hryzte); svoji sě psi hrzizte DalKK. tamt.; nechtiec sě s ním hryſty ani svářiti Alb. 18b; nechceš sě s ním svářiti ani hryzſti Kruml. 143b; (ženy, v kostele o posvícení) mezi sebú nepřiezni počnú hryzucze se o stolice aneb která výše stála závidiec Štít. uč. 111b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrýzti, hřízti, hryzu, -zeš ned. hryzat, kousat; — hrýzti sě hrýzt se, kousat se (navzájem), svářit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|