|
|
|
hrozný¹ adj. k hróza 1. (o smrti, mukách ap.) hrůzný, vzbuzující hrůzu, děsivý, strašlivý 2. (o boji, člověku ap.) komu ukrutný, nebezpečný někomu 3. (o bohu, soudci ap.) přísný, obávaný 4. (o hříchu, zázraku ap.) veliký, obrovský, ohromný, (o hlasu) silný, zvučný Sr. hrozivý, hrozlivý Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
hrozný² adj. k hrozn bibl. (o území) (ve funkci gen.) hroznů, plodící mimořádné hrozny Sr. hroznový Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024).
hroznový, adj. z hrozn, Trauben-. — Krev hroznowu sanguinem uvae ŽWittb. Deut. 14 a ŽPod. tamt., ve krvi hroznowey Mus. Gen. 49, 11. Črvenost hroznowu uvae Mus. 1. Mach. 6, 34. Jádra hroznowa LékA. 48b. Dva svazečky hroznoueho sušeného vína ligaturas uvae passae Ol. 1. Reg. 30, 12, hroznoueho vína Lit. tamt. Neshrabuj hroznowych zrn racemos Ol. Deut. 24, 21. Potok hroznowy torrens botri Mus. Num. 13, 25, do úvala hroznoweho t. Num. 32, 9. Až do potoka hroznoueho ad torrentem botri Ol. Num. 13, 24. Mázdřice, jenž slove hroznovie, proto že k kuožce hroznowe podobna Sal. 749. — Místo hroznový bývá hrozný: přišli do úvala hrozneho ad vallem botri Ol. Num. 32, 9; do podolé hrozneho ad vallem botri Ol. Deut. 1, 24, za to v Br.: k údolí Eſſkol, a v Bibli 1857: k oudolí hroznu. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrozný, adj., schrecklich; pak hrozně veliký, náramný, ungeheuer. Z hróza, stsl. grozьnъ horribilis. — Hospodin vysoký, hrozny terribilis ŽWittb. 46, 3, t. 75, 8, t. Moys. 11; hospodin… hrozny terribilis ŽPod. 46, 3; hospodin vysoký, hroſny ŽKlem. tamt.; u miestě hroznem terroris ŽWittb. Deut. 10. V ten den hrozny ŽPod. 165. Tak hroznŭ věc zvěděvše PilC.; král Macedo když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozna…, káza AlxV. 2164; jest hrozna věc i žalostivá AlbB. 7a. Tak hroznu novinu slyšěvši Krist. 85b. hrozzne blýskoty ApŠ. 111. przyehrozne padenie anjelóv Alb. 12b. Tě dvě hroznyey a příkřiej ráně Pass. 304. Pro hroſne okrvavenie Kunh. 150a. Bieše hrozna jeho práce Hrad. 143a, hrozný zápas umírajícího bohatce. Tu (o soudném dni) sě stane žalost hrozna Kat. v. 2016; ten (hříšník) pójde ť a nesa své hřiechy s hroznym křikem na levici t. v. 2022. Z šalmějí, z bubnóv hrozny šal AlxV. 1201. Tehdy řěčská stráže pozna, že pohanstva sbrojě hrozna t. 1377, hrozně, velmi veliká. Ten hrad hrozny přiekop jmějieše, skrze ňenž hrozna voda tečieše Baw. 196. Sladovník… vešdy ť hrabe neusada, až ť bude hrozna hromadu (sladu) Hrad. 133b. Učinil sem hroznu svádu t. 128a. Musím ť jmieti hroznu práci t. 128b, práci velikou (praví konšel nevěrný). Ciesař hroznu čest učini jemu, Arnoštovi slovutnému Baw. 191, velikou, náramnou čest. Lazebník… učiní člověku bolest, a to je hrozna nečest Hrad. 134b. Maxencius ſ hroznu pýchú bohatě své modly zstavi, hrozne veselé napravi Kat. v. 1148 sl., s náramnou pýchou, náramné veselí; hrozny smysl t. v. 1769, veliký rozum. Uzřie v světě hroznee divy PilC. — Tu, kdež bylo býti hrozno AlxH. 5, 28, hrozno s inf.; hrozno. sě zdáše i břidko na to hleděti Kat. v. 2779; mé tělo bylo jest… krvavo a hrozno hleděti Kruml. 369b. — hrozno mě jest toho, co ty rozprávieš Jeron. 87b, hrozno mě jest čeho. — hrozny bude comminabitur ŽKlem. 102, 9, přeložení volné; dal si těm, jisto sě tebe bojie, znamenie, aby utekli ot obličějě hrozneho a facie arcus t. 59, 6, překlad neshodný s orig., v ŽWittb. tamt.: ot obličěje lučiščného. — Adv. -ně hrozně strašně, velice, náramně; hroznye velebný terribiliter magnificatus ŽTruh. 138, 14, hroznie vzveličen jsi ŽWittb. tamt., hroznye ŽPod. tamt.; bohatý kříká hroznye rigide Ol. Prov. 18, 23; to mluvieše (Alexander) hroznye lkaje AlxV. 182; (Darius) tak sě bieše hroznye vstrašil t. 1432; Němcové Čechy hroznye mútiechu Pulk. 159b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hrozný m. hroznový, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|