hroznový adj.
k hrozn
1. hroznový, mající hrozny
2. (o nákladu, bobuli ap.) (ve funkci gen.) hroznu, hroznů
3. (o šťávě) hroznový, získaný z hroznů
4. (o „matolinách“) hroznový, zbylý z hroznů po vylisování
5. med. mázdřicě hroznová cévnatka, jemná blanka ve stěně oční koule, připomínající slupku hroznové bobule
Sr. hroznovie, hrozný²
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
hroznový, adj. z hrozn, Trauben-. — Krev hroznowu sanguinem uvae ŽWittb. Deut. 14 a ŽPod. tamt., ve krvi hroznowey Mus. Gen. 49, 11. Črvenost hroznowu uvae Mus. 1. Mach. 6, 34. Jádra hroznowa LékA. 48b. Dva svazečky hroznoueho sušeného vína ligaturas uvae passae Ol. 1. Reg. 30, 12, hroznoueho vína Lit. tamt. Neshrabuj hroznowych zrn racemos Ol. Deut. 24, 21. Potok hroznowy torrens botri Mus. Num. 13, 25, do úvala hroznoweho t. Num. 32, 9. Až do potoka hroznoueho ad torrentem botri Ol. Num. 13, 24. Mázdřice, jenž slove hroznovie, proto že k kuožce hroznowe podobna Sal. 749. — Místo hroznový bývá hrozný: přišli do úvala hrozneho ad vallem botri Ol. Num. 32, 9; do podolé hrozneho ad vallem botri Ol. Deut. 1, 24, za to v Br.: k údolí Eſſkol, a v Bibli 1857: k oudolí hroznu.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².