hroznovie, -ie n.
k hrozn
1. vinné hrozny
2. med. cévnatka, jemná blanka ve stěně oční koule, připomínající slupku hroznové bobule
Sr. hroznový 5
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 6. 2024).
hroznovie, -ie, neutr., kollekt. z hrozn, stsl. groznovije uvae. — (Syn) čakal, aby (vinnicě) načinila hroznowye, i načinila jest planého vína ut faceret uvas Pror. Isa. 5, 2, aby nesła hrozny Br. tamt. Sbeř hroznowie botros Koř. Zjěv. 14, 18; hroznowie (akk.) racemum Ol. Abd. 1, 5. — Po mázdřici sietné jesti ť mázdřice, jenž slove hroznowie, proto že k kuožce hroznowe podobna jest Sal. 749.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².