|
|
|
hněv, -a/-u m. 1. čí, koho hněv, popuzení proti někomu, zlost; ve funkci adv. čím („hněvy“) s hněvem, hněvivě 2. řevnivost, žárlivost, závist 3. neshoda, svár; „podstúpiti hněv“ s kým svářit se 4. pomsta, trest 5. hřích (?); „státi, přěbývati v hněvu božiem“ setrvávat v hříchu 6. bibl. rozčilení, vzrušení, (silné) citové zaujetí n. vzplanutí Dolož. též jako vl. jm. osob. a pomíst. Hněv. Sr. hněvánie, pomsta, svár, vzteklivost Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
hněv, -a, -u, masc., Zorn; stsl. gnêvъ ira. — Jmáš boží hnyew k sobě Hrad. 100b. Na mě přišli sú hniewi tvoji irae tuae ŽKlem. 87, 17. Ktož sě dá rozmoci hnyewu, že vzeklne Štít.uč. 23a. Veš hnyew ochabi AlxBM. 4, 41. Ostaň hnewu desine ab ira ŽWittb. 6, 8, přěstaň hnyewa ŽPod. tamt. hnyew domu tvého ztrávil mě jest zelus comedit me MamA. 37b; hnyewem mým zarděl sě jest zelo commotus est tamt. Zabil sem mládenečka w hnyewye mém in livorem meum Mus. Gen. 4, 23. (Kristus) opět příde zasě hrozných hnyewuow budit sem, živých i mrtvých súdit Kat. v. 2010. — Tak byl jeden (vladař) řekl: Nemohu ť ho bíti, hniewt mie jest na ň Šach. 305b, jest mě hněv, hněvám se; mye bude hnyew z toho Hrad. 126a. — Ve výrazích adverb. bývá plur.: biskup hnyewy rozedřě rúcho Hrad. 83a; sám sě hniewy dera furore Otc. 8a; bratr hniewy je sě bratra bíti furore t. 172a; hniewy sebú o zem bíti Tkadl. 26a; hnyewy sě Nikanor smúti AlxV. 1659; (bratřie) hnyewy nyjú JidDrk. 40; sirdce j’mu hnyewij hoří t. 66; s hnyewy Tristram vece Trist. 56a; ktož nesvládne svým jazykem v svých hniewich Otc. 224b. — hniew ira ŽWittb. 2, 13, hnyew též Prešp. 1279, BohFl. 417 a j.; hnyew furor Ol. 1. Reg. 11, 6, MamA. 23b; hniew zelus ŽKlem. 78, 5, t. 118, 139, hnyewem zelo MamA. 18b; hnyew indignatio tamt. 26a; k hniewu ad iracundiam ŽWittb. Deut. 19; tvého hnieua Kunh. 150b, ot hniewu ŽWittb. 54, 22; w hnieuie Túl. 25b, v tomž hnieuie AlxBM. 4, 44, w hniewie in ira ŽWittb. 2, 5, w hnyewie zemském in iracundia terrae t. 34, 20, ŽPod. tamt., w hniewie zemském ŽGlossKlem. tamt. — V ŽKlem. 43, 3 čte se: wili hnyew ſwoi, za lat.: effunde frameam (meč); překlad mylný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Izbygněv, Jzbygněv, -hněv Izbyhněv, Jzbyhněv, v. Zbyhněv. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hněv m. hněv, vztek; jest mě hněv hněvám se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hněv m. = vztek; — jest mě hněv = hněvám se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|