hněvánie, -ie n.
k hněvati, hněvati sě
1. hněvání, hněv, zlost
2. na co (špatného) hněvání (se), projevování hněvu kvůli něčemu
3. koho popouzení, hněvání
4. pře, svár
5. řevnivost, žárlivost
6. ojed. bibl. ohavnost ‚ co vzbuzuje hněv
7. hanění, urážení
Sr. hněv, popúzěnie
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
hněvánie, -ie, neutr.: k hnyewany jeho zbudili ad aemulationem ŽPod. 77, 58; — hnyewanye insultationes Anon. 4a, MamA. 25b, přeložení odchylné.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².