|
|
|
dúti, dmu, dme ipf. 1. (o větru) dout, vát, foukat 2. (o osobě) foukat, vypouštět dech 3. (o pýše) koho k čemu svádět, přivádět Sr. dunúti, dúti sě, dýmati, fúkati, podúti Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
dúti, dmu, dmeš, impftiv., douti, blasen, wehen; stsl. dąti, dъmą flare, z koř. dhom-, srov. skr. dhamati flat. — Vietr dme ŠtítOp. 49a. Čím výše (jsi), tiem silnější věje vietr a dme ŠtítBud. 207. Neb nepřemóž-li dobrý hněv zlé libosti jako vietr dma proti větru, daleko by od pravdy zamčela taková libost v kochánie světská a tělesná, v lakomstvo a pýchu ŠtítOp.51a; nepřemóž-li vietr toho dobrého hněvu, dma silnějie, zlé libosti atd. ŠtítMus. 70b (místa stejná). Okolo země vody běžie, jakož vidíte, povětřie nad tiem také běžě, večas dma odtadto, jakož jest to nedarmo zjednala božská múdrost ŠtítBud. 33. dme duch jeho flabit ŽKlem. 147, 18, podme duch jeho ŽWittb. tamt. dme flat Prešp. 149, dmi fla t. 1159. — V uši sobě nedáš duty Pulk. 62b dúti v uši. — d. sě dúti sě, nadýmati se, aufwallen, aufschwellen, sich aufblasen, aufblähen. Vody jako hora vzhóru ſye dmucze intumescentes Ol. Jos. 3, 16. Na poli se země dmieše a vzhóru se velmi spieše (sula) Baw. 70. Jímžto (duchem, Efraimští) ſye dmyechu Ol. Súdc. 8, 3. I co se dmeſs na mě aemularis pro me Ol. Num. 11, 29, co fie dmeſs na mě Lit. tamt., co ſye dmeſs za mě Mus. tamt., přeložení volné; co ſie dmeſs Kruml. 314a. — Z part. dut jest adj. dutý, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dúti, dmu, dmeš (přech. přít. dma, dmúci, min. dem, demši…, impf. dmiech) ned. dout, vanout, foukat; — dúti sě nadýmat se, nafukovat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dúti (1. sg. dmu) nedok. = douti, vanouti; — dúti sě = nadýmati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|