dunúti, -nu, -ne ipf.
sr. dúti
Dolož. jen v nejstarších žaltářích. Sr. podunúti, sdunúti, vydunúti, podúti 1
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
dunúti, -nu, -neš, impftiv.,
váti, wehen; stsl. dunąti spirare, z
koř. dhu-, srov. Zubatý v
Jag. Arch. 16, 391. — dune duch tvój flabit
ŽTruhl. 147, 18, dune duch jeho
ŽKlem. tamt.; dunul duch tvój flavit
ŽKlem. Moys. 10. Srov. podunúti,
udunúti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dunúti, -nu, -neš ned. vát, vanout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.