dochoditi, -źu, -dí ipf.
k dojíti
1. kam chodit, docházet
2. (o listu) komu přicházet
3. čeho dosahovat něčeho, sahat k něčemu
4. čeho (žádoucího) docházet, dosahovat
5. čeho (cti) nabývat něčeho, získávat něco
6. (o zlosti) koho postihovat
7. koho (zlého) vyrovnávat se, soupeřit s někým
Sr. docházěti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
dochoditi, -zu, -díš, impftiv., docházeti, erreichen: mne zlob s právem dochodi DalH. 40, dochody DalC. tamt.; múdří cti dochodye Vít. 66b; tvé přěpuščenie dochody mne StrahOff. 1 I. — dochodym assequor Vocab. 175b, SlovE. 221b; dochodým assequor, adipiscor Veleš.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dochoditi,-z’u, -díš ned. docházet čeho, dosahovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dochoditi nedok. = docházeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.