docházěti, -ěju, -ie ipf.
k dochoditi
1. kam docházet, opakovaně chodit
2. odkud přicházet
3. (o zprávě) koho docházet někoho (arch.), být doručován někomu
4. k čemu (cti), koho, čeho (cíle) přicházet, docházet k někomu, k něčemu
5. čeho dosahovat něčeho, sahat (až) k něčemu
6. čeho dovršovat
7. do čeho vnikat
8. čeho nabývat něčeho, získávat něco
9. čeho zjišťovat, chápat něco
10. čeho (nevhodného) užívat si
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
docházěti, -ěju, -ieš, impftiv., docházeti, erreichen, erlangen: aby (Kristus mě) smrti druhé a věčné nedochazyegyczyeho ráčil sčastně zachovati Kruml. 107a. — I dómysl náš toho dochazie, že jest tak dobrý buoh ŠtítBud. 117, dochází toho, poznává.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
docházěti, -ěju, -ieš ned. docházet, poznávat: dómysl náš toho docházie
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.