|
|
|
dojíti, -jdu, -jde pf. k jíti 1. kam, čeho dojít někam, dosáhnout něčeho, chůzí se přemístit někam n. k něčemu 2. koho (loupežníky ap.) dostihnout, (o „póhonu“) zastihnout 3. koho, čeho („rozpisu“ ap.) dostat se k někomu n. k něčemu, (o dopisu) koho dojít, být doručen 4. čeho (odplaty, milosrdenství ap.) dojít, dočkat se, dosáhnout, dojíti let dospět, stát se plnoletým 5. (o jednání, sněmu ap.) uskutečnit se, (o „řěči“, úmyslu) vyplnit se, stát se skutkem 6. čeho dozvědět se něco, přesvědčit se o něčem, pochopit něco Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
dojíti, -jdu, -jdeš, pftiv., stsl. doiti pervenire. — Dojíti kam n. čeho, o místě, čase i přeneseně, wohin kommen, gelangen. — Onamo dogiti žádajte pervenire HomOp. 154a; miesta, jichž dogiti mohla Kruml. 77b; aby mohl dogiti do slíbené země t. 62b; doydes se mnú do rájě Vít. 24a; aby doſſli věčného přiebytka ŽPod. 171. — Kněz čtyři bratry mějieše, když oni ſwych let dogydu, milostivě k dielu přijidú DalC. 46, když došli let, dospěli. (Smrt) velím viece potře jich dřéve než doydu ſtaroſty, nežli dá dogyty plneho wyeku Štít. uč. 150a, než dojdou, se dožijí stáří, dá dojíti plného věku; jakž (dobrý) doſſel ſtaroſty AlxV. 337. Když te poſlednie hodiny doideṡ Kruml. 440a. Immaturitas, co neduogde ſweho cżaſu Lact. 84d. — Nemohl toho dogyty Pulk. 33b, dosáhnouti, erreichen, erlangen; ani který doktor móž toho dogiti Kruml. 62b; (Alexander) pobi ty všě voje, jakož brzo doſſyel (b)oge AlxV. 1139; tu sě spolu vojem ſnyty (m. snieti, rým: prosvieti) i dogyty bylo bogye t. 1289, tu sě spolu vojem snieti i dogiti bylo bogie AlxH. 4, 35; mnohý doſſel ztraty AlxV. 405; tu ten boj postá na dlúzě, mnohý proto doſſal nuzye t. 1643; (Řekové) řekú: doydem też ſtraſty! t. 839; wieczneho zywota duogdeſſ Pass. 455; dogyty odplaty Štít. uč. 48a, dogijty té koruny Štít. ř.11a; dokad (každý) nebeſke gyſtoſty neduogde Pass. 332; aby mohl myloſty dogyty Kruml. 85a; kterak jest dogiti mudroſti smyslným opatrováním t. 229a; — krále řěč dogyde taká AlxV. 450, došla ho řeč, uslyšel; také ť tebe řeči doydu, i za žádného ť nepójdu muže Kat. v. 345; jak tě tato cedulka důjde ŽerKat. 284. — (Lvový šťenec), jenž ješťe netvrd v nohy ni mu doſſel zúbek mnohý AlxV. 187, dorostl; srov.: již ť jsú ščencóm zubi doroſtli, již ť ščekají jako jiní psi Tkadl. 24b. — Po tom stáchu, aby nedoſſla ta svatba Otc. 458b, dojíti = státi se skutkem, zur That werden, zu Stande kommen. (Tvoji věrní) tomu ť dogiti nedadie (t. aby se stal úklad) NRada 1346. Jerusalemští v pevnosti zdí naději jsú měli, avšak jim ta nadiege nedoſſla ChelčP. 208b, dojíti = vyplniti se, in Erfüllung gehen; tak jim (hříšníkům, přímluvou svatých a očistcem) vždy ſpaſenie dogde t. 15b. — neduogde Brig. 79a; aby k dokonaloſṫi bylo dogito Pernšt. předml. Jeron. k Pavl.; netoliko z divóv slyšených, ale také dogdenych v jeho životě EvOl. 92b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dojíti, -jdu, -jdeš dok. (kam, čeho) někam dojít, dorazit; dosáhnout čeho, uskutečnit se, vyplnit se; dojíti plného věku dožít se stáří; došla ho řěč donesla se k němu pověst, uslyšel; ještě netvrd v nohy, ni mu došel zúbek mnohý ani mu nedorostl Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dojíti dok. = státi se skutkem; vyplniti se; — ni mu došel zúbek mnohý = mnohý zoubek mu ješte nenarostl Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|