|
|
|
chrám, -a/-u m. 1. jaký (modlný, pohanský ap.), čí (boží ap.) chrám, stavba pro bohoslužebné účely 2. svatyně židovského Šalamounova chrámu, prostor nacházející se mezi předsíní a tzv. svatyní svatých 3. jaký (Ducha svatého) lidské tělo jako sídlo Ducha svatého 4. společenství věřících v Ježíše Krista, křesťané, křesťanstvo Sr. božnicě, cierkev, dóm, kostel, modlebna, modlitebnicě, obláčěnicě, oltářnicě, orákul, posvátnost, sbor, stan, stánek, synagoga, templ a A. Novotný, Biblický slovník s. v. chrám Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
chrám, -a, -u, masc., Tempel, Kirche; stsl. chramъ domus; z chormъ. — w chramye svatém in templo ŽWittb. 10, 5, w chramu ŽPod. 5, 8; podle chrama AnsOp. 5; na stolici chrama templi Koř. Luk. 4, 9; k straně chrama levé ad partem templi Kladr. 2. Par. 23, 10; z chramu svého de templo ŽKlem. 17, 7, z chrama ŽPod. tamt. Buď tobě chram tvá komórka Štít. uč. 50a. chram templum Prešp. 2195, BohFl. 663; tabernaculum ŽKlem. 73, 7, ŽPod. 18, 6; arca t. 131, 8; conclave Veleš. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|