|
|
|
kostel, -a/-u m. ojed. též kostol, -a/-u m. k lat. castellum 1. chrám, svatyně, stavba pro bohoslužebné účely; (křesťanský) kostel, zvl. kamenný; čí (svatého Jana ap.) kostel zasvěcený nějakému světci; (židovský) synagoga; („turečský“) mešita 2. jaký (galatský, pražský ap.), čí (svatého Jana ap.) církevní shromáždění, obec věřících, zvl. křesťané náležící pod jeden „kostel“ 1, do téže farnosti, diecéze ap. (sr. StčS s. v. „osada“) 3. křesťanstvo, soubor příslušníků křesťanského náboženství 4. jaký (první, římský ap.) církev, uspořádané společenství lidí stejného náboženského vyznání 5. církevní správní jednotka příslušící pod biskupa n. faráře, diecéze n. farnost 6. beneficium, církevní úřad spojený se správou kostela Dolož. též jako vl. jm. místní (Bielý Kostel, Nové Kostely, Olbramóv Kostel ap.). Významově a formálně již odlišené od stč. kastel, kaštel, koštel. Sr. cierkev, dóm, chrám, kastel, sbor, templ a ESJS s. v. kostelъ Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
kostel, -a, masc., Kirche; z lat. castellum. — Kostel, chrám. Kto w koſtele aneb i kromě koſtela daremnie řeči ploští Štít. uč. 134a. As a w koſtele ostaňte té hrdosti smilné t. 139a. Po všem cozztelu ApŠ. 34; kozztola drahotú t. 120 (m. kostela). Pomodliu sě k koſtelu svatému ad templum ŽKlem. 137, 2; w koſtelech in ecclesiis t. 25, 12. By nynější kněží smilnú obec tak vyobcovala…., zdá mi sě, že by mnozí kostelé neměli mše HusE. 1, 251. Dóm duchovní jest bohu vzácnější, než všickni domové i kostelé kamenní i dřevění všeho světa t. 2, 418. — Dioecese. Kostel pražský slovú všichni Čechové HusE. 1, 25. Aby koſtel moravský k pražskému koſtelu byl přijednán Pulk. 61a. — Církev. Ten koſtel křesťanský obecný všech jest svatých spolu jednota Štít. uč. 17a. W koſtele, točíš v sboru křesťanském t. 17a. Dnes koſtel den svaté Lucije pamatuje Štít. ř. 10a. (Řekl) Kristus ku prvním starostám koſtela svého ŠtítBud. 206. Přivedl s’ mě v jednotu koſtela svatého Modl. 15b. Na jednotu koſtela svatého ŠtítBud. 190. Rozdvojenie římského koſtela Pulk. 113b. V tom koſtele (chrámě) sú slúžili mši dvoji kněží: jeden vedle obyčeje římského koſtela a druhý vedle obyčeje řeckého Lobk. 9a. — koſtel ecclesia Prešp. 2195, BohFl. 662. — Ad Sekir kostel KosmA. II, 29, Zekir costel Kosm1. tamt., Sěkyŕ, Sěkyř kostel, jm. místní. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kostel m. kostel, chrám; diecéze: aby kostel moravský k pražskému kostelu byl přijednán; církev: rozdvojenie římského kostela Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kostel m. (z lat.) = církev; chrám; diecése; hřbitov Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|