posvátnost, -i f.; k posvátný
1. svatyně, chrám („posvátnicě“): ukaž tvář tvú na poſwatnoſt tvú, jenž pusta jest EvOl 113b (Dn 9,17: nad…svatyni Pror, na…svatinu BiblOl) super sanctuarium; zvířat [obětovaných] vnesena bývá krev za hřích v poſwatnoſt t. 185b (Hb 13,11: v svátost BiblDrážď, do svatyně ~Ol, do svatiny ~Lit) in Sancta
2. posvátnost, posvátný jev: milovati…věcší jest všech obětí i poſwatnoſty EvOl 302b (Mc 12,33: v. ofěra 2) sacrificiis posvátných obětin; candelabrum sviecen, Posvatnost almachia KlarGlosA 2370 (De ecclesia); tak veliké věci [tj. těla a krve Kristovy] poſwatnoſt k súdu věčnému sobě jie a pie [hříšník] HusSvátM 63b
3. relig. (čeho [přijímání, manželství]) svátost (čeho), prostředek udílení boží milosti člověku (záležející v čem): poſwatnoſt anebo věc posvátná, kterážto manželstvie znamenává HusManžV 116a, pod. HusVýklB 81b; vedlé zákona cierkvi svaté poſuatnoſt manželstvie má býti zachována HusVýklB 81a; chleba požívají [lidé]…v poſuatnoſti přijímaní t. 128a; majíce jako divadla těch mnohotvárných služeb bohu…, aby těmi poſwatnoſtmi ovšem vyprážněn byl Kristus ChelčJan 61b