belhavý adj.
1. též zpodst. belhavý, kulhavý, obtížně chodící
2. též zpodst. belhavý, chromý
Po r. 1500 dolož. též belhati
Autor: Kateřina Rysová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024).
belhavý, adj., hinkend, lahm: belhawym choditi kázal Hrad. 18b; belhawi chodili Pass. 332; slepým (dán) zrak, belhawym chod t. 420; belhawy chod přijímají ML. 87b; pozov (na kvas) belhawych AlbB. 5a; belhawy, claudus Pror. Isa. 35, 6, Vít. 92a; (syn) byl jest belhaw na obě nozě Ol. 2. Reg. 9, 13, bieše belhaw na obogí nohu Kladr. tamt.; — belhawy tortipes, krummfuss Cath. 178a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².