klécavý adj.
k klécěti
Dolož. též jako vl. jm. osobní (zpodst. m.). Sr. klécivý
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 13. 5. 2024).
klécavý, adj., kulhavý, chromý, hinkend, lahm; z klécěti. — Pozov chudých, mdlých a kleczawych Štít. ř. 74b. Strážný slepý, učitel neumělý, předběh klécavy HusPost. 127a; posměšná a škodlivá věc jest strážný slepý, učitel neumělý, předběh kleczawy, prelát zmeškalý a posel němý ChelčPost. 186a. A to budú děti (rozuměj: skutky) kleczawe, když dobří skutkové budú od polu dobrým úmyslem a od polu nedobrým ŠtítMus. 124b. Lépe ť jest tobě kleczawu vníti v život věčný, nežli atd. boninu est tibi claudum introire EvOl. Mark. 9, 44. Biese Mefibozech kleczawy oběma nohama Comest. 141b. Chromý a kleczawy t. 251b. kleczaví chodie HusPost. 9a; vidúce klecawe chodiece videntes claudos ambulantes Koř. Mat. 15, 31. (Ženu) kleczawu claudicantem Ol. Mich. 4, 6. Jenž bieše klecawi claudus Koř. Skutk. 3, 2. Klecawi rozchvátají lúpež claudi Kladr. Isa. 33, 23, klécawí Pernšt. tamt. — kleczawy claudus Lact. 37c, kleczawy cadax t. 27d.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klécavý adj. kulhavý, chromý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klécavý adj. = kulhavý, chromý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.