|
|
|
duch, -a/-u m. 1. dech; zř. dýchání, dechnutí; zř. zápach 2. med. obtížné dýchání, těžký dech, dušnost, astma 3. vítr, závan vzduchu, vanutí 4. pára, dým, vypouštěný vzduch 5. „duch“, -a duch, nehmotné (zvl. nepozemské) stvoření „anjelský duch“, „nebeský duch“ anděl („anjel“) „zlý duch“, „nečistý duch“ ap. zlý duch, zvl. ďábel („diábel“) zř. relig. „zlý duch“ pozemský protivník Kristův 6. relig. „duch svatý“, -a Duch svatý, třetí osoba Boží trojice, nehmotná bytost seslaná Bohem lidem „v duchu“ naplněn Duchem svatým 7. zř. „zlý duch“ hřích 8. Svatý duch, Hod svatého ducha svátek sv. Ducha slavený padesát dní po Velikonocích 9. zř. „svatý duch“ klášter sv. Ducha 10. svatého ducha kořenie, (črný) kořen svatého ducha „anjelika“, „kýchavka“, léčivá rostlina užívaná proti čárům a zlým duchům 11. relig. duch boží, božská síla zjevená a seslaná Bohem lidem, projev boží podstaty a síly v člověku 12. relig. duše, boží dech sídlící v člověku po dobu jeho pozemského života, nositel Božího Ducha propůjčený člověku 13. princip života, životní síla, schopnost života 14. netělesná podstata člověka, netělesná část lidské bytosti, opak těla, duše 15. duch, netělesné schopnosti a nadání člověka, tj. schopnost myšlení, vnímání, cítění ap. 16. duch, povaha, charakter, soubor duševních vlastností člověka odrážející se v jeho způsobu myšlení a jednání 17. čeho, jaký („proročský“ ap.) schopnost, síla, nadání 18. mysl, smýšlení „v duchu“ v mysli, v myšlenkách, nikoliv slovy 19. čí, jaký, čeho duch, podstata, souhrn podstatných vlastností ap. činící něco něčím 20. čeho duch, celkový ráz, smysl, způsob uspořádání 21. jaký, čeho duch, zaměření, způsob, to, čím je někdo/něco prodchnut(o) 22. způsob ve funkci adverbia „týmž duchem“ týmž způsobem, stejně, „jednostajně“ Sr. dušě, dšenie, podstata 7, dech Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
duch, -a, -u, masc.; stsl. duchъ, halitus, spiritus, z koř. pův. dhu̯es-. — Dech, Hauch, Athem. duch halitus Otc. 126a; duchu mého halitum Ol. Job. 19, 17, duch flatus BohFl. 33; had duchem svým žha flatu Ol. Deut. 8, 15. Jedva duchu popadám Štít. uč. 154a, ustalý, že jedva duch popadá fatigatus Lact. 13a, popadati duchu, dech. Voda teplá… wonný duch činí Háj. herb. 2b, vonný dech; duch libý v austech t. 222b; mastix činí dobrý duch v ústech t. 25b; (to koření) dobrý duch a prostraný k mluvení činí Chir. 263b, dobrý dech; jedovatá zvieřata ſmrdutym duchem dýchala Kruml. 404b, smrdutým dechem; duch ſmrduty flatus Otc. 126b. Pak-li (člověk) příde k věku starému, hlava sě jemu třese, duch smrdí, tvář se vráská HusE. 3, 110, dech zapáchá; také ť obecně těm lidem duch z hrdla ſmrdy Chir. 179a; komu… z úst duch ſmrdij Háj. herb. 28a. duch zly ApatFr. 77a, zápach. — Podul duch tvój spiritus ŽWittb. Moys. 10, Thalhofer: dein Hauch. Vypusti duch tvój emitte spiritum t. 103, 30, Thalh.: deinen Athem. Otejmeš duch jich spiritum t. 103, 29, Thalh.: ihren Odem. Kam pójdu ot duchu tvého a spiritu tuo ŽKlem. 138, 7, ŽTruh. tamt., ŽWittb. tamt. — Ot vdechnutie duchu hnyewu tweho ab inspiratione spiritus irae tuae ŽKlem. 17, 16, ot dýchanie duchu hniewu tvého ŽWittb. tamt., od wzdeſſenye ducha tvého ŽPod. tamt., od vání ducha hněvu tvého Bible 1857, tamt.; w duchu rydanie tvého in spiritu furoris ŽWittb. Moys. 8, Thalhofer: vom Wehen deines Grimmes; w duchu náhlém in spiritu vehementi ŽWittb. 47, 8, Thalh.: im Sturm; jde najprv duch hrozny, hory a skály převracuje BrigF. 1a, duch hrozný, bouře; duch burzie spiritus procellarum ŽWittb. 148, 8, Br.: wjtr bauřliwý; duch wilny spiritus procellae ŽWittb. 106, 25, Br.: wjtr bauřliwý, Thalh.: Sturmwind; duch wylnyeny spiritus procellarum t. 10, 7, duch wlny ŽPod. tamt. — duch *spira, zrak visus atd. Prešp. 1252 v kap. de motibus corporis. — Duch, Geist. Aby člověk byl ze dvého k sobě nepodobného, z těla a z duchu ŠtítBud. 90. Podlé duchu qui secundum spiritum sunt Koř. Řím. 8, 5 (proti secundum carnem tamt.). (Svatý Jan) prvé přijal duch bozy než duch czlowieczy Pass. 279, duch boží (akk.), duch člověčí. Potom vlil bóh světlo duchu proroczyeho tomu Nathanovi Štít. ř. 224a, ducha proročího. Hospodin pokorné duchem spase humiles spiritu salvabit ŽWittb. 33, 19, ſmuttneho duchu wzdrawi ŽKlem. tamt. Nevíte, čího jste duchu cuius spiritus estis Br. Luk. 9, 15, kterého jste duchu Koř. tamt. duchem najvyšším ſtwirdy spiritu principali ŽWittb. 50, 14. Ani jest w duchu jeho lest in spiritu ŽKlem. 31, 2. Kam pójdu ot duchu tvého, a kam ot obličie tvého poběhnu a spiritu tuo ŽWittb. 138, 7; kam pójdu ot duchu tvého ŽKlem. tamt., ŽTruh. tamt. Ot duchu piſſnoſti uchovaj ny, hospodine ŽKlem. 138b. An má ducha němého spiritum mutum Koř. Mark. 9, 16. duſſe zlý a nečistý OtcB. 52a; zly duſſe Pass. 452; gdešto zlí duchowe bydlé ApŠ. 67. Položím duch mój spiritum Koř. Mat. 12, 18. V tvoji rucě porúčějiu duch mój spiritum meum ŽKlem. 30, 6. Nebo rozhorčili sú duch jeho exacerbaverunt spiritum t. 105, 33. Otneseš duch jich auferes spiritum ŽKlem. 103, 29, otejmeš duch jich ŽWittb. tamt., Br.: odjímáš ducha jejich; jenž otjímá duch kniežěti ŽWittb. 75, 13, jenž otnášie duch kniežat ŽKlem. tamt., Br.: odjímá ducha knížatům. Neroďte duchu pohašovati Štít. ř. 237b. Navrať jiej duch jejie Hrad. 44a. A duch prawi obnov v mém životě spiritum rectum ŽKlem. 50, 12. Skrzě tvój ſwaty duch Modl. 21a. — Bóh deus…, duch spiritus, angelus anjel Prešp. 4; duch spiritus Nom. 62b. — Jednostajne vel gednyem duchem unanimiter Anon. 7b, jedniem duchem. — Neroď sě honosně výšiti geſſytnymy duchy vanis spebus Mus. 2. Mach. 7, 39. — Mám pomocníka ducha ſwateho Pass. 285, svatý Duch; naplňen ducha ſwateho t. 127; od ſwatheho ducha a spiritu sancto HomOp. 152a; z duchu ſwateho EvBočk. Jan 7, 39; Duſſie ſwati bože, smiluj sě! ŽKlem. 136a; dar zzwatheho ducha svD. 49; dar ducha ſwateho Modl. 140a, t. 141a; den ducha ſuatecho CisMnich. 98a. — Svatého ducha kořen, kořenie v. kořen, kořenie. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
duch m. dech; duch Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
duch m. = dech; — duch přijieti = dechu popadnouti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|