bujěti, -ěju, -ie ipf.
sr. bujný
1. (o rostlině ap.) bujet, prudce a hojně růst
2. (o vlastnosti) bujet, intenzivně se projevovat
3. bujet, rozmáhat se, vzmáhat se
4. (o člověku) v čem ap. bujně si vést, chovat se nevázaně
Sr. bujněti, rozbujěti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
bujěti, bújěti, -ěju, -ieš, bujně si vésti, dařiti se, üppig, ausschweifend sein, gut gedeihen; stsl. bujati stulte agere. — (Za Joviana) kacieři bugyety nesměli Pass. 389. Že vás buoh nechá zde na světě bugety Štít. uč. 75b. Menšieť jest zlé, bugety v světě, než v klášteře t. 77a. Zlí sde na světě bugiegi Kruml. 295a. On buyal, uplet sě v milost tohoto světa t. 338b. (Ti) ješto bugijechu na světě Štít. ř. 123b; ješto bugijechu koblihy jedúc t. 120b; kak hanebně ukáží sě mnozí, ješto zde u veliké cti bugijechu t. 70a; však ne ve všem přezří buoh bugeti jich vuoli ŠtítBud. 188. Kterak zbláznivěl jest smysl tvuoj, kterýžto tak velikú navykl bugeti múdrostí Troj. 141b. Já bugyem v hřiešě Modl. 41a; (lid) přielišně búgije HrubLobk. 70b. Proč bych buyal Štít. uč. 71b, bych v rozkoši buyal EvOl. 40b; krotě je (tělo), aby nebuyalo Štít. ř. 57b, aby (tělo) v hřieše nebuyalo t. 173b; vól bugege maličko lasciviens Kladr. 1, Par. 13, 9, bújeje Ben. a Vel. tamt. Jg., bvgegijcze HrubLobk. 58a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bujěti, bújěti, -ěju, -ieš ned. bujet, bujně růst, rozmnožovat se; bujně si vést, chovat se nezřízeně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.