bujněti, -ěju, -ie ipf.
k bujný
stávat se bujným, nevázaným
Sr. bujěti, rozbujněti, vzbujněti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 5. 2024).