rozbujěti, -ěju, -ieš, rozbujněti, -ňu, -níš dok. zbujnět: rozbujalo srdce tvé v pýše; rozbujněl sě zbujněl
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
rozbujěti dok. = zbujněti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.