Amadeus a S. Antonio Procházka

Wenceslaus Antonius, Václav ; Prochazka, Prochaska

8°

Slabikář pro češtinu i latinu a zároveň příručka pro ministranty, knížka, která se znakem řádu piaristů vytištěným na titulní straně a samotným názvem (školy pobožné = scholae piae) hlásí do prostředí tohoto školského řeholního řádu. Knížka je anonymní, ale už od dob Jungmannových byla připisována příslušníkovi Řádu chudých řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristů) Václavu Procházkovi, řádovým jménem Amadeovi a S. Antonio, jinak také překladateli, učiteli a kazateli (1711–1788; základní údaje o něm uvádí Fischer 1985). Nejasnosti v literatuře a rozdvojení osoby v Knihopise je způsobeno tím, že ho Josef Jireček zaznamenává jako Jana Josefa Procházku (Jireček 1876). Proti autorské atribuci piaristovi Procházkovi nic nehovoří přímo, ale doložena zatím také není.

Žáčci v názvu této praktické příručky (neboli skromné prácičky, fol. A2r) jsou chlapci, kteří se mají v první části naučit číst česky (fol. A2v až C5v) jednoduché texty (např. Sir 17,1–20, základní křesťanské modlitby nebo překlad mravoučných básní zvaných Disticha Catonis), v druhé části pak zvládnout čtení latinských textů (fol. C6r až C8v) a konečně poznat pohybovou i řečovou — latinskou — stránku ministrování při katolických bohoslužbách (fol. D1r až D7v).

Výklad postupuje tradičně od repertoáru liter a popisu výslovnosti k slabikování a čtení.

Pozoruhodné je, že autor neváhá do této praktické příručky zavádět Rosovy české jazykovědné termíny: jsou tu známky (‚litery‘), slovky (‚sylaby‘; fol. A2v), zvučky (‚hlásky‘) se dělí na samozvučky a spolozvučky (fol. A3r) apod. (o shodách a drobných odchylkách v terminologii Jakubec 1899: 303). Vzhledem k povaze knížky je poměrně rozsáhlé i poučení o interpunkci, založené na KonsLima1667 (fol. B3v až B4r; edice a komentář pasáže: Rinas, Koupil a Tichák 2023: 107n.).

Knížka je i zdrojem dalších kulturněhistorických informací. Autor například prozrazuje svou znalost starších českých tisků v poznámce o Češích, kteří psali v knihách literu Y místo G (fol. B3v). G před I a E se podle něho čte v latině jako [j], stejně jako ve středověku (fol. C7r). I popis ministrování je velmi podrobný a přispívá k poznání historické liturgie praxe v českých zemích.

Obsahem tisku se zabýval Jakubec 1899: 302–307.

Tisk je proveden vícerým typem písma v různých stupních, a působí proto nejednotným grafickým dojmem. Pro české texty je užito švabachu (s dvojím l/ł) i fraktury (jen l), pro latinu antikvy i polokurzivy; fraktura slouží také jako písmo vyznačovací a titulkové.

• Procházka, Amadeus a S. Antonio. Žáček škol pobožných neb Krátký způsob, kterak dítky známky znáti, ty pořádně skládati, řeč dobře rozdělenou vypovídati a dobře česky čísti se učiti mají, s přídavkem o latinském čtení, nábožném a pořádném přisluhování knězi při mši svaté. Praha, 1755. Fotokopie tisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. 26 F 12, dostupné z WWW: <viz zde>

• Fischer, Karl A. F. Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmischen Ordensprovinz = Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae ordinis Scholarum Piarum. München: Oldenbourg, 1985 [= Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 47], s. 36.
• Jakubec, Jan. Nejstarší české slabikáře. Paedagogické rozhledy, 1899, roč. 12, s. 145–152, 193–201, 241–249, 298–307, 335–344, 385–388. Fotokopie exempláře Moravské zemské knihovny v Brně, sign. 00273-0030.094, dostupné z WWW: <viz zde>
• Jireček, Josef. Dějiny literatury české I: rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku ve spůsobě slovníka životopisného a knihoslovného 2. Praha: B. Tempský, 1876, s. 148n. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 17325, dostupné z WWW: <viz zde>
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 73 (č. 18/10).
• Pumprla, Václav. Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století. Praha: Kabinet pro klasická studia, Filosofický ústav Akademie věd České republiky, 2010, s. 900–901.
• Rinas, Karsten, Ondřej Koupil a Viktor Tichák. Česká interpunkce v evropských dějinách: reflexe, nauky, teorie. Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2023.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 890–892 (Tiskárna arcibiskupská /Praha/) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>