Philippus Melanchthon

Philipp

8°

Mluvnice latiny vybavená českými ekvivalenty pro ulehčení studia. Její autor, učený organizátor německé reformace Philipp Melanchthon, působil v univerzitním prostředí a jako filolog pomáhal Martinu Lutherovi (1483–1546) při překladu bible do němčiny. Osobně ho z českých jazykových reflektorů znal jeho žák Matouš Collinus (1516–1566), český adaptátor starověké mluvnice Aelia Donata (K02074). Melanchthonovu mluvnici (1525–1526) adaptoval pro česky znalé Pavel Aquilinas (Vorličný, 1520–1569; srov. Lexikon 1985; The Czech lands 2020). Vydání adaptace bylo od roku 1560 několik (K05470 až K05487; Pišna 2012). Melanchthonova mluvnice latiny, vydaná v prvotní formě v roce 1525, patřila v českých zemích k frekventovaným příručkám v knihovnách (Fejtová a Pešek 1994). Jak upozorňuje titulní list (s. [1]), je vydání opatřeno poznámkami, které k Melanchthonovi připojil Joachim Camerarius (1500–1574), klasický filolog a organizátor univerzit v Tübingenu a Lipsku, editor antických památek a překladatel z řečtiny do latiny, který se s Melanchthonem podílel na formulaci Augsburské konfese.

Mluvnice se skládá z tradičních částí: po úvodu s výkladem o literách a slabikách následuje nejobsáhlejší část, etymologie, tedy tvarosloví rozdělené podle slovních druhů (s. 6 až 316); následována je syntaxí (s. 317 až 439) a stručnou prozódií (s. 439 až 467) spojenou s Camerariovým traktátem o ortografii (s. 467 až 480), na který upozorňuje už titulní strana (s. [1]). Aquilinatovy české ekvivalenty jednotlivých slov a slovních spojení jsou hojné, ale v části syntaktické a prozodické se už nevyskytují — mají sloužit jako pomůcka, když si uživatel jako začátečník osvojuje latinské tvarosloví. Pozoruhodné jsou celé české definice gramatických termínů (např. definice slabiky in margine na s. 11, definice jména na s. 14). I když jde o mluvnici latiny, vznikla v ní důsledným překládáním česká skloňovací paradigmata; tak na s. 132 je jako ekvivalent latinského skloňování feminina arx prezentováno skloňování českého substantiva hrad — ne úplné, ale jen se šesti pády jako v latině (ablativ je navíc překládán genitivem s předložkou od).

• Grammatica Philippi Melanchthonis Latina, iam denuo recognita et plerisque in locis locupletata et autoris voluntate edita: accesserunt et annotationes recentes, de consilio Ioachimi Camerarii utiles futurae tam magistris quam discipulis, itemtractatus de orthographia recens: nunc primum Boiemico sermone illustrata per Paulum Aquilinatem Hradecenum. Olomuncium, 1560. Fotokopie tisku Strahovské knihovny, Praha, sign. AC IV 57, dostupné z WWW: <viz zde>

• Arnhardt, Gerhardt, a Gerd-Bodo Reinert (edd.). Philipp Melanchthon: Architekt des neuzeitlich-christlichen deutschen Schulsystems: Studienbuch. Donauwörth: Auer Verlag, 1997 [= Geschichte und Reflexion].
• Fejtová, Olga, a Jiří Pešek. Gramatiky a slovníky v měšťanských knihovnách před Bílou horou. In Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků č. 10/1993 (věnováno dr. E. Urbánkové), díl 2. Praha: Národní knihovna v Praze, 1994, s. 339–368.
• Hejnic, Josef. Filip Melanchthon, Matouš Collinus a počátky měšťanského humanismu v Čechách. Listy filologické, 1964, roč. 87, s. 361–379. Fotokopie dostupné v databázi JSTOR z WWW: <viz zde>
• Koupil, Ondřej. Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století (katalog výstavy). Praha: Filip Tomáš — Akropolis, 2015, s. 38–41 (č. 16/07).
• Lexicon grammaticorum: a bio-bibliographical companion to the history of linguistics I–II. 2. vyd. Red. H. Stammerjohann. Tübingen: Max Niemayer Verlag, 2009, s. 1002n. (heslo D. Cherubima).
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 1: A–G. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1985, s. 72n. (heslo Jaroslava Kolára), dostupné z WWW: <viz zde>
• Padley, G. A. Grammatical theory in Western Europe 1500–1700: the Latin tradition. Cambridge aj.: Cambridge University Press, 1976, s. 21.
• Pišna, Jan. Typografický popis tisků české adaptace Melanchthonovy latinské gramatiky. In Bibliotheca antiqua 21 (2012). Olomouc: Vědecká knihovna; Ostrava: Sdružení knihoven České republiky, 2012, s. 205–216, dostupné z WWW: <viz zde>
• Truhlář, Antonín, a Karel Hrdina (založili), Josef Hejnic a Jan Martínek (pokračovali). Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě 1. Praha: Academia, 1966. s. 95–99.
• Storchová, Lucie. Paupertate styloque connecti: utváření humanistické učenecké komunity v českých zemích. Praha: Scriptorium, 2011, s. 91.
• The Czech lands 1: A–L. Red. L. Storchová. Berlin: De Gruyter, [2020] [= Companion to Central and Eastern European Humanism 2], s. 109–115 (heslo Lucie Storchové).
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 322–324 (Günther Jan) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>